Český fotbal má nového šéfa. Skutečným vítězem jsou však zastánci nechvalně známých kapříků a nakloněných rovin. Hlavně ti dostali Davida Trundu k veslu, čímž se ani on sám netajil. Berbrovské klice tím narůstají opět křídla, desátky za prokázanou službu si totiž umí vybrat i s úroky.

Prezident Petr Pavel zatím vystupuje jako učebnicový ústavní prezident. Nehází vládě klacky pod nohy, nezasahuje do její každodenní práce, nevytváří politické krize. Dodržuje ústavu – a co je možná důležitější – respektuje i ústavní zvyklosti. A právě tím u mnoha lidí vznikl dojem, že máme v čele státu někoho, kdo chápe svoji roli nikoli jako aktivního hráče, ale jako stabilní kotvu.

Mysleli jsme si, že tohle už máme za sebou. Že spolu s odchodem Miloše Zemana skončila i ta trapná epizoda české diplomacie, kdy jsme pravidelně vídali našeho reprezentanta na vojenské přehlídce v Moskvě – po boku podivných politiků, nebo rovnou diktátorů a loutek. Jenže česká politická scéna má zvláštní dar vracet se k nejhorším tradicím s novou energií. A tak se letos na Rudém náměstí objevil europoslanec Ondřej Dostál, připraven poklonit se režimu, který denně vraždí civilisty na Ukrajině.

Ještě tři týdny a v Česku začneme vydělávat sami na sebe. Od 1. června přestaneme, obrazně řečeno, vydělávat pro stát a po více než pěti měsících začneme konečně vydělávat sami na sebe.

Přestože technologický pokrok a nástup umělé inteligence rychle mění mnoho odvětví, bankovní sektor se stále potýká s výrazným zpožděním. Banky, často svázané regulacemi a zastaralými systémy, čelí výzvám, jak reagovat na potřeby moderních uživatelů a zároveň zůstat technologicky konkurenceschopné. Přitom právě AI a rozsáhlejší práce s daty klientů mají potenciál výrazně zefektivnit bankovní služby.

Cloud, kontejnery a orchestrace pomocí Kubernetes – to všechno už dávno nejsou hračky pro technologické nadšence ve startupech nebo nástroje pro experimentální týmy velkých korporací. Dnes jde o naprostý základ, bez kterého si moderní IT nedovedeme představit. A kdo si to stále nechce připustit, zůstane pozadu – a nejen v oblasti technologií, ale i v rychlosti podnikání a schopnosti reagovat na změny trhu.

Trh s bydlením se v posledních letech potýkal s výraznými výkyvy. Po prudkém zpomalení v důsledku pandemie a následného růstu cen stavebních materiálů přišla další rána v podobě skokového zvýšení úrokových sazeb. To ochladilo poptávku po hypotékách, což mělo přímý dopad na stavebnictví – zájem o nové domy i rekonstrukce poklesl, banky zpřísnily podmínky úvěrování a mnoho domácností odložilo plánované investice.

Tomio Okamura a jeho SPD se rozhodli pro taktický manévr, který si říká o pozornost. Do nadcházejících sněmovních voleb vstoupí v tandemu se třemi menšími subjekty – Svobodnými, Trikolorou a stranou Právo Respekt Odbornost (PRO). Jde o volební spolupráci bez formální koalice, kde menší partneři obdrží místa na kandidátkách SPD. Zatímco na povrchu působí toto spojení jako racionální snaha omezit propad hlasů, pod hladinou se skrývá řada ironických momentů a potenciálně vážných dopadů pro českou politiku.

Česká pirátská strana se ocitá v období, které by šlo popsat jako klid před rozhodující bouří – ale klid, který působí spíše jako strnulost. Strana balancuje kolem pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny a nově zvolený předseda Zdeněk Hřib zatím nedokázal dát svému působení viditelný obsah. Jeho obraz je i nadále pevně spojen s pražskou komunální politikou, což zcela logicky omezuje jeho celostátní dosah. V době, kdy se Piráti musí rvát o každý hlas, je to problém, který si nemohou dovolit přehlížet.

Co v životě skutečně potřebujeme pro to, abychom přežili? V zásadě toho asi zas tak moc není – jídlo, voda, střecha nad hlavou, nějaké oblečení a občas léky. Na základě toho by tak bylo možné říct, že všechno ostatní, co si v životě koupíme, je vlastně jen projevem naší marnotratnosti. I při tvorbě tohoto textu sedím v křesle, text píšu do nového notebooku za desítky tisíc korun, ve kterém navíc poslouchám hudbu z placené aplikace a u toho žvýkám žvýkačku.