Mysleli jsme si, že tohle už máme za sebou. Že spolu s odchodem Miloše Zemana skončila i ta trapná epizoda české diplomacie, kdy jsme pravidelně vídali našeho reprezentanta na vojenské přehlídce v Moskvě – po boku podivných politiků, nebo rovnou diktátorů a loutek. Jenže česká politická scéna má zvláštní dar vracet se k nejhorším tradicím s novou energií. A tak se letos na Rudém náměstí objevil europoslanec Ondřej Dostál, připraven poklonit se režimu, který denně vraždí civilisty na Ukrajině.
Dostál nebyl žádný křikloun z marginálních proudů. Je to vystudovaný právník, měl Fulbrightovo stipendium, byl kdysi respektovaný odborník na zdravotnické právo. Před pandemií působil jako člověk, kterého bylo možné pozvat do diskuse a nevypadalo to divně. Pak ale přišel covid – a s ním obrat. Od konzultací s Piráty k vystupování na demonstracích po boku dezinformátorů. Dnes je plně v barvách hnutí Stačilo!, politické koalice, kde se snoubí nostalgie po komunismu s novými formami manipulace a demagogie.
Dostál tvrdí, že do Moskvy jel uctít památku padlých. Ale v čase, kdy ruské rakety ničí ukrajinská města, je takové gesto vším, jen ne apolitickým. Ať chtěl, nebo ne, svou účastí dokonale naplnil slavný citát Karla Marxe, že „dějiny se opakují: poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška“. Zdá se, že europoslanec si vzal tuto myšlenku za svou – a rozhodl se ji naplnit skutky.
Zatímco Dostál reprezentuje otevřenou kolaboraci s Ruskem, hnutí ANO volí jinou taktiku. Na povrchu se prezentuje jako seriózní politická síla, která usiluje o „mír“ a chápe Ukrajinu jako oběť války – minimálně pro tu část svých voličů, která to očekává. Ale zároveň se všemi prostředky uchází o přízeň proruského elektorátu.
Pro svůj cíl využívá všechny dostupné nástroje – od rétoriky o „nezbytném míru“ až po tichou infiltraci do proruských diskusních bublin. Dělá to chytře: jedním okem mrká na Západ, druhým nakukuje do Telegramu. Hraje roli chytré horákyně, která v komplikované době cynicky loví voliče tam, kde propaganda Moskvy dávno připravila půdu. Využívá k tomu argumenty míru, rozumu, neutrality – ale zároveň krmí algoritmy, které přejí ruskému narativu. Nejviditelněji se to ukázalo u české muniční iniciativy, kterou hnutí od počátku zpochybňuje, zamlčuje, nebo rovnou torpéduje.
Výročí konce války je důležitým momentem historické paměti. Připomíná, čím si Evropa prošla – i co jí v tuto chvíli bezprostředně hrozí. Nejde jen o nacismus. I Sovětský svaz nesl odpovědnost za rozbití svobody v mnoha zemích Evropě. I on měl na svědomí agresi, okupace a zločiny proti civilistům.
Kdo dnes dělá ruskému režimu kulisu na přehlídkách, kdo předstírá pietu a přitom legitimizuje válku, ten se symbolicky staví po bok těm, kteří zabírali cizí území v minulosti a dělají to znovu i dnes. Předstíraná úcta k padlým nemůže být omluvou. A hnutí ANO s těmito lidmi nejen spolupracuje už teď, ale otevřeně se chystá spojit s nimi i v budoucí vládní moci. V takové chvíli už přestává být pouhou opozicí – stává se spolupachatelem.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám