KOMENTÁŘ: Okamura kopíruje „podvod na voličích”. Vytvořil Národní frontu, tentokrát nahnědo

Zejména pokud si připomeneme, kdo byl poslední čtyři roky nejhlasitějším kritikem předvolebního spojování: Tomio Okamura. Označoval projekt SPOLU za „podvod na voličích”. Teď si ovšem stejný Okamura přivádí na kandidátku tři malé strany, přičemž na rozdíl od SPOLU se zcela vyhne vyššímu volebnímu prahu. I otrlého pozorovatele české politiky někdy taková míra cynismu dokáže mírně překvapit.

Zvláštní pozornost si zaslouží především Svobodní – strana, která kdysi dávno představovala vyhraněně pravicový projekt reaganovského střihu s důrazem na individuální odpovědnost, nízké daně a minimální stát. Jejich dnešní účast v takovémto uskupení je poslední tečkou zásadní proměny – od ideové strany ke kariérnímu výtahu. Smutné, ale nepřekvapivé.

V nové koalici jde čistě o mechaniku přerozdělování hlasů a obsazování pozic. SPD čelí tlaku ze dvou směrů – z jedné strany jej oslabuje hnutí ANO, z druhé aliance Stačilo! se špatně maskovanými komunisty. Přijetím tří malých subjektů na své kandidátky si Okamura zajišťuje, že hlasy jeho spojenců nepropadnou, a zároveň minimalizuje riziko, že zůstane sám pod čarou pětiprocentní hranice. Výsledkem je technicky čistý, ale ideově prázdný krok, jehož jedinou hodnotou je účelnost.

Pokud by se naplnily současné průzkumy a hnutí ANO skutečně získalo silný mandát, SPD sebe vidí jako jednoho z možných partnerů k sestavení nové vlády. Jenže právě spojenectví s Trikolorou a PRO tuto ambici může zásadně zkomplikovat. I Andrej Babiš, jakkoliv neuvěřitelně pružný ve svých volbách partnerů, si bude muset položit otázku, co všechno je ochoten kvůli většině tolerovat. A jestli si do vládního týmu opravdu přeje přizvat osoby, které, ne nutně obrazně řečeno, v koženém plášti volají po změně režimu.

Varovným příkladem budiž Slovensko. Tamní SNS pod vedením Andreje Danka umožnila nástup ještě menších a ještě obskurnějších subjektů na své kandidátky. Výsledkem byl poslanecký klub, v němž většinu tvořili lidé, které vedení SNS reálně neřídilo. Klub se rychle rozpadl a stal se zdrojem permanentní nestability, jež paralyzovala nejen samotnou SNS, ale i celé vládní uspořádání. Právě tito lidé dnes na Slovensku reprezentují stát – a jejich české obdoby možná míří stejným směrem.

S blížícími se volbami totiž vyvstává otázka, zda si česká veřejnost vůbec uvědomuje, kdo všechno se pomalu a vytrvale dere k moci. Díky relativní věcnosti a zodpovědnému stylu současné vlády jsme si odvykli představě, jak může vládní většina vypadat. Pokud však budou po volbách udávat tón síly reprezentované SPD a jejími satelity, čeká nás děsivá podívaná.

A možná je právě nyní čas připomenout důležitou věc: každý, kdo má k současné vládě výhrady, by měl důkladně zvážit, co se stane, pokud se rozhodne svůj nesouhlas projevit neúčastí. Nejde jen o styl vládnutí či politickou kulturu – jde o hodnotové směřování celé země. Andrej Babiš není aktér s jasným kompasem, ale čistá politická améba. Přelije tam, kde najde dostatečnou podporu. A právě o tom, jaké síly mu tu podporu nabídnou, můžou rozhodnout podzimní volby.