Stojíme před technologickou revolucí. Čteme o ní všude, média jsou jí plná a přátelé i rodina kupují akcie firem, které na jejím prahu stojí. Je to šance, jak si přivydělat, a nejspíš příležitost, která se nebude opakovat. Akcie pořídíte snadno, klidně i za vypůjčené peníze, a pak se jen díváte, jak jejich hodnota roste. Stejně jako rostla doteď. A není to sázka na nic abstraktního. Výsledek své investice vidíte před očima každý den: železnici.

Nedávné případy napadení systémů pomocí LLM modelů jsou opět tématem, na které je potřeba nahlížet z několika stran.

Většina z nás už dávno nespoléhá, že se o nás stát v důchodu plně postará. Odkládáme si pár stovek na penzi a bereme to jako normální dospělou věc. A pak stojíme u benzínky, koukáme na cenovku a čekáme, že by nás měl stát ochránit. Proč vlastně?

Před mnoha lety byla pro běžného investora nejčastější cesta k akciím prostřednictvím podílových fondů. Ty ale často nesly vyšší nákladovost, a právě na to reagoval nástup ETF fondů, které umožnily investovat do široké části trhu za výrazně nižší náklady.

Měli jsme možnost tři dny testovat Claude Fable 5. Byly to mimořádně zajímavé tři dny. Vyzkoušeli jsme nové postupy, otestovali nové možnosti práce s AI a posunuli několik vlastních projektů. Pak přišlo sobotní ráno a zjištění, že přístup k modelu byl zastaven rozhodnutím americké vlády.

Sociální sítě a internetové platformy v posledních letech zaplavila vlna obsahu od nejrůznějších finančních poradců a investičních guruů, kteří prezentují nákup bytů na hypotéku jako nejjednodušší cestu k rychlému zbohatnutí a navíc jako pasivní příjem. Podle jejich názoru stačí nakoupit desítky bytů, jejichž splátky bezproblémově pokryje nájemné, a investor se během krátké doby stane úspěšným multimilionářem. Realita současného realitního trhu je však od těchto zjednodušených představ diametrálně odlišná.

Evropská unie připravuje nový rozpočet na období 2028–2034 a s ním i debatu, která by neměla zůstat jen za zdmi bruselských institucí. Ve hře jsou téměř dva biliony eur, nové evropské příjmy i pokračování společného zadlužování. Otázka proto nezní, kolik bude EU utrácet, ale především kdo to nakonec zaplatí.

Evropská komise tento týden představila balíček technologické suverenity, čtyři iniciativy pokrývající čipy, cloud, umělou inteligenci a open source. Mediálně se z toho rychle stalo téma geopolitiky: odliv stovek miliard eur ročně, závislost na mimoevropských dodavatelích, dosah zahraničního práva. To všechno jsou legitimní makroekonomické a strategické argumenty. Já bych ale rád přispěl jiným pohledem. Pohledem člověka, který cloud a podporu k němu provozuje každý den, nejen o nich čte v důvodové zprávě.

V únoru letošního roku se zdálo, že hypotéky čeká výraznější zlevnění. Inflace byla pod cílem České národní banky, banky se připravovaly na silnou vlnu refinancování a očekával se další pokles úrokových sazeb. Vývoj se ale nakonec obrátil pod vlivem inflace na trhu i geopolitické nejistoty. A namísto očekávaného poklesu hypotečních sazeb přišel růst ceny peněz na trhu a následné zvýšení sazeb.

Do vrcholné české politiky už téma odsunu sudetských Němců naštěstí nepatří. Přesto se tam ocitlo a výsledek vypadá přesně tak, jak to vypadá, když se historická bolest použije jako volební palivo: naprosto odpudivě.