Sobota 21. 2. 2026 | Svátek má Lenka
Dříve byla elektřina samozřejmost. Zapnuli jsme ji, když bylo potřeba, a cenu jsme moc neřešili. Dnes se začíná mluvit o „aktivním spotřebiteli“, který sleduje ceny a podle nich upravuje své chování. Když je elektřina drahá, šetří. Když je levná, využije toho a naopak zvýší potřebu. Otázkou ale je, jestli je to reálné pro většinu domácností, nebo jen pro okrajovou část společnosti.
Kolísání ceny elektřiny není výmysl ani trest pro zákazníky. Jedná se o přirozený důsledek fungování trhu v prostředí omezených kapacit, podobně, jako je to například u sezónních potravin. V případě elektřiny je ale ještě výstižnější přirovnání: doprava. Jízda městem v ranní špičce má svou cenu. Stojí vás to víc času, nervů i riziko zpoždění. Silnice mají omezenou kapacitu a pokud na ně vyrazí všichni najednou, situace se zhorší pro každého.
S elektřinou je to podobné. Elektrická síť i elektrárny mají své limity. Elektřinu navíc nelze ve velkém a levně skladovat. Když fouká vítr a svítí slunce, může být elektřiny nadbytek a cena klesá. Naopak když je mrazivý večer, lidé topí, svítí a zároveň nefouká vítr, v takové chvíli je každá další kilowatthodina náročnější na výrobu, a tedy i dražší.
Stále často předpokládáme, že když lidé vidí měnící se ceny, začnou se automaticky chovat „ekonomicky správně“. Tedy že přizpůsobí své chování tak, aby ušetřili. Realita je ale složitější.
Black Friday je typická situace, kdy lidé na změnu ceny reagují velmi ochotně. V tomto období obchodníci nabídnou výrazné slevy, často až v řádu desítek procent. Úspora je dobře viditelná a navíc se jedná o jednorázové rozhodnutí teď, nebo nikdy. Výsledek? Mnoho lidí změní načasování nákupu a reaguje přesně tak, jak obchodníci očekávají.
Druhý příklad je opačný. V supermarketech jsou často před zavíračkou potraviny ve slevě. Logika je jasná - vyčkat s nákupem na slevy. V praxi je to ale složitější. Tentokrát nejde o jednorázové rozhodnutí, je to změna, kterou by člověk musel dělat opakovaně a uzpůsobovat tomu svůj program, aby byly úspory viditelné.
Lidé proto reagují mnohem silněji na velké, viditelné a jednorázové úspory než na malé, pravidelné a nenápadné cenové signály.
Představa, že lidé začnou hromadně a dobrovolně přesouvat svou spotřebu elektřiny podle hodinových cen, zní na papíře logicky. V praxi je to ale podobné, jako kdybychom čekali, že většina lidí bude každý den chodit pro zlevněné pečivo těsně před zavíračkou. Ano, někteří to dělat budou. Ale většina ne.
Pro běžnou domácnost má totiž pohodlí a zaběhnutý režim často větší hodnotu než drobná úspora. Navíc dlouhodobý trend ve společnosti jde spíš opačným směrem. Lidé si běžně připlácejí za komfort – za dovoz jídla až ke dveřím, za rychlejší služby, za předplatné bez starostí. To ale neznamená, že myšlenka aktivního spotřebitele nedává smysl. Jako univerzální model pro většinu domácností je to ale spíše nepravděpodobný scénář.
Pokud má energetika získat větší flexibilitu, nemůže to stát na tom, že lidé budou každý den sledovat ceny elektřiny a podle nich upravovat svůj režim. To jednoduše není realistické. Mnohem smysluplnější cesta vede přes automatizaci. Stačí, když si člověk jednou nastaví, co potřebuje – třeba že chce mít auto ráno nabité nebo že má být večer dostatek teplé vody. A pak už všechno běží samo. Technologie vybere vhodný čas, kdy je elektřina levnější, a postará se o zbytek.
Nabíjení elektromobilu, ohřev vody nebo práce domácí baterie může probíhat „na pozadí“. Domácnost funguje stejně jako dřív, jen o něco chytřeji. Člověk má přitom kdykoli možnost zasáhnout a nastavit změny.
Flexibilita by neměla být další povinností navíc. Měla by to být služba, která funguje tiše a spolehlivě. Jedině tak lze využít výhody proměnlivých cen.
Nemá cenu pokládat si otázku, zda aktivní spotřebitel vůbec vznikne, ale jak bude vypadat v běžném životě.
Jedna možnost je, že půjde o dobrovolnou „disciplínu“ pro úzkou skupinu lidí. Těch, kteří rádi sledují ceny, přepínají spotřebiče a optimalizují každý detail. Druhá možnost je mnohem praktičtější. Aktivita jako jednorázové rozhodnutí. Domácnost si vybere službu, nastaví si své hranice pohodlí a systém pak část spotřeby řídí automaticky a nenápadně na pozadí.
Pokud má energetika na aktivní spotřebitele skutečně spoléhat, musí splnit dvě věci zároveň. Nastavit pravidla tak, aby se flexibilita vyplácela i bez každodenního „mikromanagementu“ a podpořit technologie, které ji dokážou dodat tiše, bezpečně a bez zbytečné složitosti.
Pak se může aktivní spotřebitel stát realitou. Ne proto, že se lidé zásadně změní, ale proto, že se změní služby, které mají k dispozici.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
