Čtvrtek 30. 4. 2026 | Svátek má Blahoslav
Přechod na dálkové měření spotřeby tepla a teplé vody není jen další administrativní položkou na seznamu povinností, ale zásadní změnou v tom, jak budeme v bytových domech nakládat s daty a energiemi. Co tato změna přinese a na co se připravit?
Zákon stanoví, že všechna dotčená měřidla a indikátory, která byla instalována po 1. 1. 2022, již musí být schopna dálkového odečtu. Starší zařízení pak musí být nejpozději do 31. 12. 2026 nahrazena zařízeními dálkově odečitatelnými. Od 1. 1. 2027 tak musí být všechna dotčená místa osazena technologií, která umožní odečet bez nutnosti vstupu do bytů nebo nebytových prostor. S okamžikem instalace dálkově odečitatelných zařízení zároveň vzniká poskytovatelům služeb, tedy zejména bytovým družstvům a SVJ, povinnost pravidelně informovat uživatele bytů o jejich spotřebách.
Velcí správci bytových domů, typicky bytová družstva, přecházeli na dálkové odečty již delší dobu před účinností této „nové“ povinnosti. Důvod je především praktický: dálkový odečet odstraňuje nutnost vstupovat kvůli odečtům do všech bytů, složitě domlouvat termíny a opakovaně obcházet uživatele, kteří nejsou doma. Přináší tak významnou časovou i finanční úsporu a zároveň vyšší komfort pro obyvatele – nikdo nikoho zbytečně neobtěžuje a odečet proběhne bez zásahu do soukromí. Novinkou a někdy i problémem tak spíše může být splnění nové informační povinnosti.
Dálkově a automaticky přenášená data o spotřebách budou uživatelům bytů průběžně zprostředkovávána zpravidla elektronicky přes příslušné webové rozhraní. Uživatel si je může vyžádat pravidelně i v písemné podobě, v takovém případě ale musí počítat s tím, že poskytovatel služeb může požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů.
Hlavním přínosem má být zvýšená informovanost uživatelů bytů, kteří budou moci průběžně kontrolovat a vyhodnocovat své náměry, porovnávat je s průměrnými hodnotami v domě a včas odhalit případné neobvyklé výkyvy spotřeby. Pokud na základě poskytovaných informací změní své chování, může dojít k reálnému snížení jejich nákladů na teplo a teplou vodu. Právě to je hlavním smyslem a cílem nové legislativy.
Je proto třeba upozornit všechny správce domů, kde doposud nejsou dálkově odečitatelná zařízení instalována, že je nejvyšší čas na tuto povinnost zareagovat. Odkládat její splnění na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Nejde jen o technickou výměnu měřidel, ale také o zajištění funkčního systému sběru dat, jejich předávání a pravidelného informování uživatelů bytů.
Zákon o hospodaření energií stanoví, že pokud družstvo nebo SVJ nezajistí instalaci dálkově odečitatelných měřidel a přístrojů ve stanoveném termínu, hrozí mu pokuta až do výše 200 000 Kč. Nejde tedy o povinnost, kterou lze bez rizika odkládat nebo ignorovat.
Legislativa zároveň pamatuje i na situace, kdy problém nezpůsobí správce domu, ale samotný uživatel bytu. Pokud příjemce služeb neumožní instalaci měřidel nebo indikátorů, případně přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet nebo je neoprávněně ovlivní, nebude spotřební složka stanovena podle skutečného náměru. V takovém případě se určí sankčním způsobem podle vyhlášky, tedy jako trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky připadající na příslušnou plochu, což může vyúčtování citelně prodražit. Vedle toho zákon počítá i s přestupky fyzických osob. Také uživateli bytu, který neumožní instalaci, údržbu nebo kontrolu příslušných zařízení, může být uložena pokuta až do výše 200 000 Kč.
Investice do nových technologií samozřejmě něco stojí. Orientačně lze uvažovat s nákladem na jeden byt ve výši přibližně 7–8 tis. Kč. V této částce jsou zahrnuty indikátory na topných tělesech a vodoměry na teplou, případně i studenou vodu. Dále musí být v domě instalována zařízení zajišťující sběr a přenos dat. Jejich počet závisí na velikosti, konstrukci a technickém řešení domu. Orientačně může jít o další náklad ve výši přibližně 6–10 tis. Kč na dům, u větších nebo technicky složitějších objektů však může být cena vyšší.
Do celkových nákladů je nutné zahrnout také provoz a údržbu webového rozhraní, přes které budou informace o spotřebách poskytovány uživatelům bytů. Náklady na jeho provoz se u jednotlivých poskytovatelů liší, orientačně se mohou pohybovat v částkách kolem 100–150 Kč/rok/byt. Jen samotná instalace a zprovoznění systému s dálkově odečitatelnými zařízeními tak může v případě domu s 24 byty stát přibližně 200 tis. Kč.
Náklady na poskytování pravidelných informací o spotřebě nelze podle zákona zahrnout do nákladů na služby. Náklady na instalaci a provoz technického systému pak budou v praxi hrazeny mimo běžné rozúčtování služeb. U bytových družstev typicky jako součást nájemného, u SVJ prostřednictvím příspěvků na správu domu a pozemku. Jinými slovy: formálně nejde o běžnou službu, ale ve skutečnosti tyto náklady stejně ponesou uživatelé bytů nebo vlastníci jednotek.
Cílem nové úpravy je poskytování průběžných informací uživatelům bytů o jejich spotřebách tepla a teplé vody. Podle předkladatelů zákona může pouze informovaný uživatel s dostatkem údajů přehodnotit a upravit svůj přístup k nakládání s energiemi. To by mělo v konečném důsledku vést ke snížení celkových nákladů.
Je však zapotřebí přiznat, že samotná technologie žádné úspory automaticky nezaručí. Dálkový odečet sám o sobě nezateplí dům, nevymění okna ani nesníží cenu tepla. Může uživatelům bytů poskytnout přehled a pomoci odhalit nadměrnou nebo neobvyklou spotřebu. Jak velké úspory skutečně přinese, jaká bude návratnost a zda se vložené vstupní investice vůbec vrátí, to ukáže až praxe.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
