V posledních dnech jsme byli znovu svědky toho, jak křehká je digitální infrastruktura, na které stojí dnešní byznys. Výpadek Amazon Web Services (AWS) ochromil tisíce aplikací a firem po celém světě, od e-shopů po interní systémy. A kdo si myslel, že podobný scénář se opakuje jednou za dekádu, ten se mýlí.

Občas se potkají dvě události, které by samy o sobě stačily na pořádný rozruch a teď se sešly najednou. Microsoft ukončil bezplatné záplaty pro Windows 10 a současně se objevily dvě vážné chyby v zařízeních Cisco, která chrání firemní sítě. Dva různé světy, ale společné riziko. Pokud to teď necháme být, může se stát, že otevřeme dveře útočníkům dokořán.

Hned po volbách se rozběhla otevřená koaliční jednání mezi ANO, SPD a Motoristy. Babišovi partneři byli natolik hladoví a netaktičtí, že vyjednávání o vládě probíhalo téměř v přímém přenosu a veřejnost se u toho mohla chvíli dobře bavit. Po pár dnech ale předseda hnutí ANO svým partnerům v boji proti cenzuře raději vysvětlil, že mlčení je základ. Od té doby jsme odkázáni spíš na zákulisní drby a úniky.

Na zahajovacím sněmu Svazu průmyslu a dopravy v brněnské rotundě zazněla slova, která si zaslouží pozornost. Prezident Svazu Jan Rafaj otevřeně popsal situaci: průmysl stagnuje, EU si sama zvyšuje náklady, přeregulovanost dusí inovace, kapitál jde raději jinam, a co je nejhorší – jednotný evropský trh existuje jen na papíře. Zbrojní rozpočty neživí domácí výrobu, ale dovoz.

Bydlení je téma, které dnes rezonuje celou společností. Obzvláště předvolební kampaně byly plné hesel a slibů, která na toto téma naráží. A není divu. Výstavba v Česku je pomalá, nájmy i ceny vlastnických bytů rostou a stát zatím nepřináší jasnou a dlouhodobou koncepci.

Volby skončily, vláda prohrála a opozice vyhrála. Nelze to zaobalit do složitějších formulací. Když se ale podíváme pod kapotu čísel, uvidíme zajímavý detail: vládní strany si udržely zhruba stejný počet hlasů jako před čtyřmi lety. Jen se trochu přeskládaly mezi sebou. Opozice, zejména ANO, naopak tentokrát spolehlivě sjednotila ty, kteří vládním stranám nefandili už mnoho let.

Ústavní soud ve středu rozhodl. Kandidátky SPD a Stačilo! zůstávají ve hře, platí pro ně pětiprocentní hranice. Obě formace jsou samozřejmě klasické, byť skryté koaliční subjekty než samostatné strany – SPD s přívěsky tří dalších partají, Stačilo! jako schránka pro komunisty, fierlingerovským duchem prodchnuté trosky SOCDEM a radikální nacionální levici. Soud raději připomněl, že soutěž politických sil v demokracii se nemá omezovat. Asi dobře. Pár dní před volbami by zákaz způsobil poprask větší než samotné Stačilo!.

Hnutí STAN je součástí vlády, drží několik ministerstev a ve Sněmovně je druhým nejsilnějším koaličním klubem. Jejich preference se dlouhodobě pohybují kolem 10 %, výrazné výkyvy se nedějí. Teď, měsíc před volbami, se rozhodli kampaň přiostřit. Nejde sice o nic skutečně ostrého – v porovnání s tím, co předvádí opozice, zůstává i tato „drsnější fáze“ stále mírumilovná. Ale úmysl je zjevný: vyzařovat energii, nabrat tah na branku, zaujmout. Jenže problém začíná ve chvíli, kdy se tenhle obraz střetne s realitou. A ta je jiná.

O bydlení se v Česku mluví třicet let. Po každých volbách slyšíme, že to je priorita. A lidé přesto vidí, že se situace zásadně nemění. Proto dnes převládá pocit, že vlastní bydlení je pro střední třídu mimo dosah. Že dobře už bylo. Tento pocit se stal samozřejmostí. Jenže skutečnost je jiná.

Schválená novela zákona o podpoře bydlení s sebou přináší možnost odpojení dlužníků od dodávek tepla či teplé vody. Pro bytová družstva, ale i společenství vlastníků jednotek (SVJ), je to bezesporu důležitý signál a podpůrný nástroj v boji proti dlužníkům. Absence takové pravomoci byla pro družstva velkou nerovností oproti jiným dodavatelům energií.