KOMENTÁŘ: Filip Turek na střelnici, ale poprvé v roli terče

SPD se podařilo přesvědčit, že do vlády nevyšle své vlastní politiky, ale nezávislé odborníky. Což je úsměvné samo o sobě – žádný ministr nemůže být nezávislý a odborník už vůbec ne, když nevíme, koho má SPD na mysli. Kdo je vybírá? Bude to Andrej Babiš? Nebo někdo z podnikatelského zázemí SPD? Veřejnost každopádně může být vděčná za jedno: v kabinetu zřejmě neusednou přímo Okamurovy hvězdy.

Největší pozornost ovšem přitahuje Filip Turek, který se sám přihlásil o post ministra zahraničí. To, co následovalo, známe – přehršel starých facebookových výroků, nevkusných komentářů a eskapád. Vykreslují obraz člověka, jehož jazyk, vkus i úsudek zůstávají hluboko pod úrovní minimální lidské normy. Jenže v tom všem hluku poněkud zapadl základní fakt: Turek nemá žádné diplomatické, ani manažerské zkušenosti. Vyprávět u drinku na YouTube o tom, co se děje ve světě, není kvalifikace pro řízení jednoho z klíčových resortů státu.

Kruhová obrana hranaté legendy

Po zveřejnění dříve smazaných postů z Turkových sítí vypukla v táboře Motoristů panika, následovaná kruhovou obranou. Marně. V reakci na skandál se rychle rozběhly i spekulace o tom, kdo za zveřejněním stojí. Podle jedněch je to výsledek normální novinářské práce. Podle některých motoristů jde o zásah českého „Deep state“. A podle mnohých je to práce samotného Babiše, respektive jeho zkušených lidí, který chce Turkovi podrazit nohy dřív, než se stačí podepsat koaliční smlouva.

Je poctivé říct, že nemáme žádný důkaz pro žádnou z těchto konspirací. Ale to samozřejmě neznamená, že se něco z toho nemohlo stát. A jak už to bývá, každý si věří tomu, co mu nejvíc vyhovuje.

Motoristé se Turka snaží zachránit a Babiš jim – zdánlivě velkoryse – vychází vstříc. Najednou oznámil, že se o ministrech zatím vůbec nejedná, a přesunul jednání ke koaličnímu programu. Motoristé tak získali čas, aby „Turka vysvětlili“. Což ve volném překladu znamená: zahladit, rozředit, zamést pod koberec. Jenže pokud někdo věří, že jde o koordinovaný útok, musí si zároveň připustit, že ona salva nebude poslední. Turek se ocitne na střelnici, ale bude v roli terče. A dnes se skutečně ocitl pod palbou – tentokrát za to, že před pár lety umístil na auto cizího diplomata obrázek šibenice a náboje. Nejde o nařčení, je to prokázaný fakt. Ať už to vysvětluje jakkoli, každý, kdo má dvě oči a elementární úsudek, ví, že takový člověk nemá ve vedení státu co pohledávat.

Babišovy potíže nekončí

Tím se dostáváme zpět k Babišovi. Pomalu, ale jistě dosahuje toho, co bylo zjevně jeho původním plánem: zlomit a obrat koaliční partnery tak, aby v nové vládě nehráli rovnocennou roli, ale stali se pouze trpěným přívěškem. A je jedno, kdo na Turka útočí – jestli Babiš, média, nebo realita samotná. Výsledek je, že Babiš míří do vlády s dvěma oslabenými partnery, které může v následujících měsících postupně dorazit. Například tím, že navzdory slibům o pravici (nezaměňovat s Turkovými gesty) bude příští rozpočet daleko víc v minusu, než plánovala odcházející Fialova vláda.

Vydírací potenciál Babišových partnerů přitom není velký. Za oponou se stále spekuluje, zda by Babiš přece jen nenašel jiné složení, které by nevyžadovalo vládu s diskreditovanými spojenci. Je to jen spekulace – ale zároveň velmi účinný klacek, který může držet partnery v řadě. Rozhodně si s tím ale počká. Od svých současných partnerů potřebuje poslední službu, záchranu před vydáním k soudu. Po letech tahanic se totiž zdá, míří do finále. A Andrej Babiš rozhodně nestojí o to, aby jeho oděvní merch zahrnoval i černobíle pruhovanou verzi.

V tuto chvíli se však zdá, že Babišovi všechno vychází. A je téměř jedno, jestli je to jeho zásluha, nebo příznivá souhra okolností. Aktuální stav ale nic nemění na tom, že jak na něj dopadne plná tíha odpovědnosti, velmi pravděpodobně se začne ve vládnutí topit. Zažili jsme to jednou – a nic nenasvědčuje tomu, že by repríza měla lepší scénář, obsazení či režii, než byla v originále.