Na zahajovacím sněmu Svazu průmyslu a dopravy v brněnské rotundě zazněla slova, která si zaslouží pozornost. Prezident Svazu Jan Rafaj otevřeně popsal situaci: průmysl stagnuje, EU si sama zvyšuje náklady, přeregulovanost dusí inovace, kapitál jde raději jinam, a co je nejhorší – jednotný evropský trh existuje jen na papíře. Zbrojní rozpočty neživí domácí výrobu, ale dovoz.
Končící ministr průmyslu Lukáš Vlček projevil jistou sebekritiku, že „ne všechno se povedlo“, a připojil optimistický údaj o růstu průmyslu přes 3 procenta. Karlu Havlíčkovi vděčíme za příslib levnější energie a nového stavebního zákona. Ředitel veletrhu popřál průmyslníkům, aby se nám všem dobře dařilo, a zároveň na naši podporu přivítal nejsilnější čínskou delegaci. Všichni řečníci se pak shodli na obligátních větách typu „musíme“, „měli bychom“ a „pokud to neuděláme, bude to těžké“. Závěrečný komentář: „Jsme ve fázi, kdy jsme si to uvědomili,“ je na evropské poměry sice pokrok, ale pro můj a váš konkrétní podnik to znamená jediné: „help yourselves“.
Pohled do hal MSV 2025 potvrdil trend posledních let. Uličky jsou širší, protože vystavujících strojařů ubylo. Naopak přibylo komor, asociací, univerzit a nejnověji i státních expozic. Letos opět se zvětšenou plochou vystavovala i Česká republika sama sebe – v duchu hesla „když ne firmy, tak aspoň my“. Silnou přítomnost (pravděpodobně na podporu ochrany evropského trhu) letos ukázala Čína, která obsadila nejvíce výstavní plochy a oficiálně figurovala i jako partner veletrhu. Zajímavý kontrast: zatímco my hledáme cestu, jak rozhýbat investice, čínské firmy naše váhání vítají a rády to udělají za nás.
Realita průmyslu je prostá: firmy neinvestují. Veletrh už dávno není místem, kde se „kupuje na rozvoj“. Dnes se kupuje na konkrétní zakázku – když už je jistý odběratel, jistý termín a jistý cash-flow. Růst o 3 procenta, o kterém hovořil ministr, přitom nepokrývá ani růst cen energií, natož ostatních nákladů, v reálu tedy klesáme. A při nezaměstnanosti lehce nad 3 procenta se tlak na snižování nákladů stává spíš přáním než reálnou možností. Evropa se tak dostává do situace, kdy má vysoké náklady, nízkou produktivitu a minimální investice. Z makroekonomického pohledu je to neudržitelná rovnice.
Pokud má mít české strojírenství budoucnost, změňme způsob, jakým přemýšlíme o úspěchu. Už dávno neplatí, že vítězí ten, kdo má nejdelší halu a největší počet zakázek.
Budoucnost patří těm, kteří:
MSV nepřinesl revoluci v technologiích, ale potvrdil poznání, že v době stagnace nemůžeme vyrábět víc - musíme vyrábět chytřeji. Normotvůrci jsou „ve fázi, kdy jsme si to uvědomili“. Skvělé, děkujeme! Recesi dokáží odstartovat a už si to dokáží i uvědomit, Evropa kráčí kamsi a ke strojírenství se obrací zády. Přeji tedy všem, ať už byli nebo nebyli na veletrhu, aby si co nejrychleji našli vlastní produkt, šli s ním sami na trh a mohli vybočit ze směru, který diktuje dodavatelský řetězec.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám