Čtvrtek 4. 9. 2025 | Svátek má Jindřiška
Hnutí STAN je součástí vlády, drží několik ministerstev a ve Sněmovně je druhým nejsilnějším koaličním klubem. Jejich preference se dlouhodobě pohybují kolem 10 %, výrazné výkyvy se nedějí. Teď, měsíc před volbami, se rozhodli kampaň přiostřit. Nejde sice o nic skutečně ostrého – v porovnání s tím, co předvádí opozice, zůstává i tato „drsnější fáze“ stále mírumilovná. Ale úmysl je zjevný: vyzařovat energii, nabrat tah na branku, zaujmout. Jenže problém začíná ve chvíli, kdy se tenhle obraz střetne s realitou. A ta je jiná.
Kdo si dnes s jistotou vzpomene na všechny ministry hnutí STAN? Kdo z běžných voličů dokáže říct, kolik jich je nebo jmenovat alespoň tři? A pokud náhodou ano – ví zároveň, co konkrétně ti lidé dělají, co konkrétně dokázali, v čem vynikli? Kdybychom brali tyto otázky jako jednoduchý test relevance, projdou jím nejspíš jen ti, kdo pracují v politice profesionálně. Snad není příliš zlou otázkou to, zda ministry znají i všichni jejich členové.
STAN působí dojmem hnutí, které se velmi snaží – kampaně jsou profesionální, výstupy mají drive, předseda Rakušan je viditelný. Jenže zbytek vládní sestavy jako by mizel ve stínu. A je těžké přesvědčit voliče, že hnutí má sílu být „v čele“, když většina lidí ani netuší, kdo z jejich týmu v posledních letech vlastně seděl ve vládě.
Programová část kampaně na tom mnoho nemění. Text je poměrně rozsáhlý, ale žádná dramaticky originální myšlenka, která by rezonovala ve veřejném prostoru, v něm není. Výjimkou je snad jen otevřená podpora přijetí eura – jediný zřetelný rozdíl oproti koalici SPOLU.
Jenže nejen neviditelnost, ale i nečitelnost a přehnaná očekávání jsou problém. STAN se opakovaně pouští do politických iniciativ, které se rozplynou dřív, než začnou. Poslední příklad byla tzv. bitcoinová kauza. Vyvolala atmosféru velkého očekávání, ale rychle následoval starý známý prvek zklamání. Pokud něco nelze dotáhnout do konce, je někdy lepší to ani nezačínat.
Kampaň, která staví na energii a ambicích, přirozeně míří vysoko. Vít Rakušan je líčen jako kandidát na premiéra. Nápis „Starostové do čela“ se v jejich výstupech píše někdy s vykřičníkem, jindy s otazníkem. Nabízí se postřeh, že je dobře, že se neobjevuje se smajlíkem.
Nelze říct, že by STAN dělal fatální politické chyby, pomineme-li individuální kauzy. Spíš jako by zůstával někde na půli cesty. Kampaň se snaží být výrazná, ale opírá se o obsah, který v očích voličů tolik nefunguje. A protože cílovou skupinou jsou v drtivé většině voliči jiných koaličních stran, celý tah „do čela“ se odehrává v prostoru, kde příliš není kam růst. Výsledek? Rozpačitost. A spíš malá šance, že se na tom něco v dohledné době zásadně změní. Tedy – k lepšímu.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
