Je proinvestiční, ale chybí vize, hodnotí rozpočet pro rok 2025 ekonom Aleš Bělohradský

Vzhledem k tomu, že školství je jednou z priorit vlády, tak můžeme začít jako ve škole. Kdybyste měl ohodnotit rozpočet pro příští rok jako učitel, jakou byste mu dal známku?

Dal bych známku 3.

A proč?

Protože vnímám, že je tam na jedné straně úsilí konsolidovat, ale na druhé straně i najít prostor pro investiční prorůstové výdaje, což se dlouho nedařilo. Můžeme diskutovat o tom, jestli ty investiční výdaje jsou ty nejlépe zvolené. Ale nedá se upřít, že je v investicích významný nárůst. Dlouhodobě státní rozpočet spíše reaguje na problémy, kterým čelíme, jako je pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize, a nedaří se, aby v něm byla i nějaká strategická vize. Tohle je po delší době první rozpočet, ve kterém lze identifikovat nějakou investiční prioritu. Na druhou stranu, nemůže dostat lepší známku než 3, protože pořád má plánovaný poměrně vysoký schodek. Zároveň jsou tam nesrovnalosti, na které upozorňovala Národní rozpočtová rada, které skutečný schodek pravděpodobně zvyšují a které pak celý rozpočet trochu zpochybňují. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura prezentuje rozpočet jako extrémně proinvestiční. Jaké výdaje jsou podle vás investiční? Když uvedu konkrétní číslo, tak jsou to často zmiňovaná dvě procenta HDP na obranu, což je určitě chvályhodný počin. Nicméně třeba Alena Schillerová kritizuje, že to není proinvestiční výdaj. Jak se k tomu stavíte vy, co jsou podle vás proinvestiční výdaje?

V rozpočtu se neuvádí investice, ale kapitálové výdaje, které jdou do dlouhodobého majetku. A tam je opravdu nejvyšší navýšení za poslední roky v obraně a v dopravě. U obrany souhlasím, že vzhledem k tomu, že to jsou hlavně nákupy armádní techniky, tak to nejsou investiční výdaje v pravém smyslu, tedy že by přinášely zvýšenou hodnotu v budoucnosti. Jsou to výdaje sice kapitálové, ale plní jiný účel než investiční. Plní účel zvýšit naši bezpečnost a posílit naši roli v evropském prostoru. Investičně může být rozpočet vnímán v oblasti dopravy. Byť i tam samozřejmě není každá investice návratná. Pokud se jedná o investici do páteřní sítě, tak lze předpokládat, že takový projekt ekonomickou hodnotu zvýší. Naopak oprava periferních silnic takovou hodnotu přinést nemusí. Zase to plní jiný účel jako veřejná služba. 

A co třeba školství? Resort dostal o 22 miliard více než loňský rok. Je to sice nominální hodnota, ale je jednou z rozpočtových priorit. Je to také investiční položka?

To je přesně ta druhá strana investic, co nejsou kapitálové výdaje. Ale zase je dobré o vzdělávání, vědě a výzkumu mluvit jako o investicích. Pokud jsou tyto výdaje zacílené dobře, tak mají přinášet hodnotu v budoucnosti. V tomto smyslu rozpočet proinvestiční příliš není. Přál bych si, aby to byla jasnější priorita. Nějaké nárůsty jsou u regionálního školství, a to i reálně, tedy ve srovnání s inflací za nějakých pět šest let. U vysokého školství, a zejména ve vědě a výzkumu, je ale dlouhodobý reálný pokles financí, přestože je v návrhu na rok 2025 mírný nominální nárůst. Ale jak říkám, podstatné je, aby to byly opravdu investice, aby byly dobře zacílené.

Jak podle vás mají být dobře zacílené výdaje na školství?

O tom by se měla vést ta podstatná debata. Nestačí jenom zvýšit nějakou rozpočtovou kapitolu a mít pocit, že tím je vystaráno. Například u vědy a výzkumu víme, že máme ten systém poměrně fragmentovaný a dávat tam peníze plošně nikdy nebude tak efektivní, jako pokud se podaří výrazně podpořit ta nejlepší pracoviště, která jsou na globálně nejvyšší úrovni. Tam se teprve vytváří vysoká hodnota. Takže nestačí jenom zvýšit peníze na vstupu, ale máme se dívat na výstupy, což je jeden z rysů našeho státního rozpočtu, který je možná nejproblematičtější. My neumíme moc vyhodnocovat to, co za ty peníze vlastně dostáváme. Nemáme nastaveny procesy tak jako v ostatních vyspělých zemích, abychom dokázali vyhodnocovat efektivitu vynaložených prostředků a na základě toho se také rozhodovat, kde ty investice a výdaje obecně zvýšit a kde naopak je možné hledat úspory.

Vy už jste zmiňoval kritiku rozpočtu od Národní rozpočtové rady. Rozpočtu hlavně vytýká nesrovnalosti. Příjmy jsou uměle navýšené o nějakých asi 15 miliard a ministr financí zapomněl na zhruba 30 miliard korun na výdajích. Je to podle vás ten největší problém? Kde se stala chyba?

U rozpočtu, a zejména u příjmové strany to vždycky stojí na odhadech, jak se bude vyvíjet ekonomická situace. Kritika se týká příjmů z emisních povolenek, tak to je věc, která se vyvíjí tržně a jedná se o odhady. Možná, že to opravdu nakonec dopadne tak, jak říká ministerstvo financí. Problém je, že rizika, která jsou identifikovaná, jsou všechna vychýlená stejným směrem. To znamená, že příjmy budou spíš nižší a výdaje spíš vyšší. Asi by proto bylo realističtější očekávat vyšší schodek. 

Rozpočet je momentálně u prezidenta Petra Pavla. David Marek, jeho hlavní ekonom, kritizoval ten rozpočet z důvodů, které jsme tu zmínili. Jste ekonom, ne politolog, ale kdybyste si měl tipnout, myslíte, že prezident podepíše rozpočet, nebo ho vrátí?

Já se domnívám, že ho podepíše. Ale jak říkáte, jsem ekonom, ne politolog. Záleží na jednání mezi prezidentem a vládou, které určitě probíhá. Důvody, které jsem slyšel od poradce pana prezidenta, směřovaly k tomu, že některé položky jsou nevyjasněné. To znamená, že pokud bude vláda schopná prezidentovi své kroky vysvětlit, mělo by to pro něj být akceptovatelné.

Chtěl bych se závěrem pobavit také o celkové veřejné debatě o rozpočtu. Často se mluví v nominálních hodnotách, o tom, který rozpočet nebo který ministr financí zadlužil zemi více. Ta čísla mnohdy neodpovídají realitě. Jak se podle vás jako ekonoma vede v Česku veřejná debata o rozpočtu? 

Vede se pořád v účetních kategoriích. Diskutuje se o tom, kolik se utratí, kolik bude výsledný schodek. A ještě k tomu, jak říkáte, v nominálních číslech. Ale málo se bavíme o tom, co od státu očekáváme, kde jsou naše priority, jestli je daňový systém i vzhledem k důsledkům období vysoké inflace odpovídající a spravedlivý a jestli plní i na příjmové straně priority, které chceme sledovat. Tato diskuze probíhá hrozně málo a ani to, jakým způsobem státní rozpočet vypadá a jak vypadají další dokumenty, které jsou s ním spojené, jako například státní závěrečný účet, diskuzi příliš nepomáhají. Vedou k tomu, že zůstáváme v těch účetních kategoriích. A to je něco, co bychom my rádi posunuli, protože věříme, že jakmile začne debata být víc věcná a víc zaměřená na to, co od toho opravdu očekáváme a co dostáváme za veřejné peníze, bude státní rozpočet zdravější a hlavně smysluplnější.