Od čipů po drony: Česko a Tchaj-wan sbližuje nejen byznys, říká šéf komory

Jak byste popsal současný stav česko-tchajwanských obchodních vztahů?
Česko-tchajwanské obchodní vztahy jsou dnes nejlepší v historii obou zemí. Český export na Tchaj-wan od roku 2020 vzrostl zhruba devítinásobně. Je samozřejmě pravda, že náš obchod s Japonskem nebo Jižní Koreou je objemově významnější, jedná se o dlouhodobě budované obchodní vztahy. Vývoj exportu na Tchaj-wan ale má jinou dynamiku. Ukazuje se jako rychle rozvíjející partnerství s rostoucím významem pro české firmy.

Důležité je, že tento růst není jen jednorázový výkyv, ale stabilní trend. Nejde o situaci, kdy se jednou něco vyveze, díky politické tlačence, a pak nastane ticho po pěšině, protože takový projekt není postavený na reálných byznysových základech. Zároveň je potřeba vnímat vztah s Tchaj-wanem v širším kontextu. Tchaj-wan u nás patří mezi důležité investory a zaměstnavatele, což jasně ukazuje, že nejde o okrajový vztah, ale o partnerství s reálným dopadem na českou ekonomiku. O to důležitější je, aby se do budoucna posouval od jednotlivých obchodů k dlouhodobým strategickým projektům a hlubšímu zapojení do hodnotových řetězců. 

Jaké jsou hlavní přínosy spolupráce pro české firmy?
Světový řád se mění a globalizace jasně ukázala, že pokud je spolupráce jen o ekonomické výhodnosti, začnou se postupně vytrácet jiné klíčové  parametry, a někdy je dokonce obětujeme úplně. 

Žijeme v relativním přebytku a společnost se začíná ptát i na jiné hodnoty než cenu: důvěryhodnost partnera, vlastní bezpečnost, a odolnost dodavatelských řetězců. Reálný strach z politických změn akceleroval význam strategické stability spolupráce, a doufejme, že v řadě oborů už i nad maximalizaci krátkodobého zisku.  

Která odvětví mají největší potenciál?
Z pohledu byznysu mají největší potenciál obory, kde Tchaj-wan nabízí globální škálovatelnost, Česko zase technickou specializaci a evropskou tržní znalost. Typicky jde o polovodiče, elektroniku, průmyslovou automatizaci, bezpilotní technologie, zdravotnické technologie a chytrou výrobu. Úspěšné jsou zejména ty projekty, které kombinují společný vývoj, lokalizaci a vstup na třetí trhy.

Vidíte zájem i opačným směrem – o české produkty na Tchaj-wanu?
Ano, zájem existuje, ale má jiný charakter, než si často představujeme. Tchaj-wan většinou nehledá hotové spotřební výrobky, ale spíše specializovaná řešení, technologie a know-how, která doplňují jeho vlastní průmyslový a technologický ekosystém. Pro české firmy se tak otevírá prostor především v úzce vymezených segmentech s vysokou přidanou hodnotou – typicky v B2B technologiích, průmyslových aplikacích, výzkumu a vývoji nebo specializovaných komponentech. Úspěch proto nestojí na objemu, ale na schopnosti nabídnout něco, co je pro tchajwanské partnery skutečně nenahraditelné. 

Vztah Česka a Číny

Co spolupráci nejvíc brzdí?
Jednou z hlavních brzd je, že i když se podaří vytvořit silnou politickou příležitost, často na ni nedokážeme navázat dostatečně připravenými byznysovými projekty. Politický impuls tak zůstane důležitý, ale bez dostatečného projektového follow-upu. Někdy se navíc, i přes reálnou snahu, nepodaří vsadit na správného koně. Dobrým příkladem je záměr získat větší tchajwanskou investici v oblasti polovodičů, aniž bychom si zároveň položili otázku, zda na ni máme odpovídající kapacity. Ať už z hlediska lidského kapitálu, technologického zázemí nebo širšího ekosystému. Pokud jde například o projekty v oblasti balení a testování čipů, Česko v mezinárodním srovnání zatím nestojí příliš vysoko.

Odborné studie řadí mnohem lépe Polsko, které v této oblasti patří spolu s Tchaj-wanem, Indií, Malajsií a Čínou mezi nejlépe připravené země. To ukazuje, že naše výchozí odborná pozice byla už na začátku poměrně omezená. Polsku se obecně více daří získávat tchajwanské investice a společné projekty přitahovat trochu systematičtěji. Také díky zkušenostem získaným při přípravě velkých technologických investic, jako je například plánovaný projekt společnosti Intel na testování čipů. Bez připraveného ekosystému politická šance sama o sobě nestačí.

Jakou roli hraje geopolitické napětí s Čínou?
Je to silný motivátor, abychom co nejrychleji našli partnery v demokratické části světa, zejména ve strategických odvětvích. Je to celospolečenský cíl a měli bychom legitimně chtít,  aby byl prioritou jak pro byznys, tak pro politiku. Propojení s důvěryhodným partnerem nás chrání před čínským tlakem, který začíná ekonomicky. Na příkladu  Ruska vidíme, kam až se může vyvinout. 

Bere nám spolupráce s Tchaj-wanem obchodní příležitosti v Číně?
Ano, v některých konkrétních a spíše symbolických věcech nám může spolupráce s Tchaj-wanem něco vzít. Typickým příkladem je třeba to, že Česko jako jediné není zařazeno do čínského bezvízového režimu na 30 dní, který dnes mají ostatní členské státy EU. Já to ale nevnímám primárně jako důsledek našich vztahů s Tchaj-wanem, spíš jako projev širší slabosti EU, která zatím nedokáže vůči Číně prosadit rovné zacházení se všemi svými členy. 

Z byznysového pohledu je zároveň potřeba vidět realitu čínského trhu bez iluzí. Řada klíčových čínských odvětví je dlouhodobě silně dotovaná státem a funguje v režimu nadprodukce. Tyto firmy dnes především hledají, kam přebytky vyvézt. Každé „oteplení“ vztahů s Čínou a každý jednostranný ústupek tak často znamená tlak na to, abychom část této nadprodukce absorbovali v Evropě, což může mít dramatický dopad na další ekonomický vývoj Evropy.

Současně se podnikání zahraničních firem v Číně postupně komplikuje. Roste domácí konkurence, přibývají administrativní překážky. Stát systematicky podporuje vlastní hráče. Okruh oblastí, kde mohou zahraniční – a tedy i české – firmy krátkodobě uspět, se tím postupně zužuje. A z dlouhodobého pohledu je zřejmé, že Čína systematicky usiluje o vybudování vlastního vnitřního trhu a vlastních technologických kapacit tak, aby zahraniční firmy potřebovala co nejméně. V tomto kontextu je proto možná správná otázka jiná: jestli chceme svou hospodářskou strategii stavět na trhu, který se uzavírá, nebo na partnerstvích, která nabízejí větší předvídatelnost a prostor pro dlouhodobou spolupráci.

Pomáhá aktivní obchodní diplomacie, nebo spíš komplikuje situaci?
Jednoznačně pomáhá a je nezbytná. Politická reprezentace musí jasně definovat priority a cíle. Byznys pak potřebuje srozumitelný rámec – jak jej využije, je už na něm. Diplomacie zároveň pomáhá vytvářet vztahy s politicky čitelnými partnery, kteří nebudou zneužívat vybudované ekonomické vazby k jiným účelům.

Vezměme si jako příklad drony. Ještě před pár lety šlo spíš o hračky pro technologické nadšence, dnes jsou jednou z klíčových bezpečnostních priorit každého státu. Pokud tuto oblast necháme fungovat čistě na bázi volného trhu, výsledek je předvídatelný – všichni skončíme u jednoho dodavatele, typicky čínského. Čína v této oblasti postupuje systematicky a cíleně. Demokratické společnosti ale fungují jinak: byznys musí investovat, vyvíjet, vyrábět – a stát pak teprve zvažuje, zda produkt koupí. Tento model však v oblasti strategické bezpečnosti není dlouhodobě udržitelný. Právě tady musí nastoupit aktivní státní politika a obchodní diplomacie. I proto prosazujeme vznik česko-tchajwanského dronového centra – jako jasnou prioritu pro naši bezpečnost i strategickou soběstačnost.

Dá se dnes obchodovat s Tchaj-wanem zcela apoliticky?
Pouze za předpokladu, že by neexistoval čínský vliv.