KOMENTÁŘ: Seriál o kapitalismu #6: Kapitalismus vytváří pro společnost škodlivé monopoly

Monopol nad zlato

Je potřeba pochopit, že na trhu je zcela normální, že se jednotliví hráči snaží dosáhnout monopolního postavení. Právě tato vyhlídka monopolního postavení a monopolní zisky jsou základním faktorem hospodářského pokroku. Představme si to na zjednodušeném příkladu – otevřete si ve městě pekárnu. O co se budete snažit? Přeci o to, aby vaši prodejnu navštěvovalo co nejvíce lidí, nejlépe celé město. Zkrátka abyste měli pekárnu, kam bude chodit ve městě každý, kdo si bude chtít koupit pečivo – tedy abyste si vytvořili v rámci vašeho města monopol.

Samozřejmě nejste jediní, kdo má ve městě otevřenou pekárnu a máte celou řadu konkurentů, které musíte „porazit“. Co pro to budete dělat? V lepším případě budete přemýšlet, jak mít co možná nejlepší, nejoriginálnější a cenově nejpřijatelnější pečivo. Budete se snažit optimalizovat výrobu, dodávat na pulty pečivo, které jiní prodejci nemají nebo budete minimalizovat objem pečiva, které se po zavíračce vyhodí. V horším případě půjdete za orgánem veřejné moci, aby zkomplikoval, nebo přímo zamezil ostatním pekařům podnikání. Například tím, že stanoví povinnost vlastnit licenci k provozování pekařství ve městě, která bude udělována pouze jedna a parametry výběrového řízení pro udělení licence budou, shodou náhod, vyhovovat právě vám. Nutno říct, že obě varianty jednání však dávají z hlediska podnikatele smysl. 

Kromě toho, že jsme si v předchozím odstavci představili dva možné způsoby vzniku monopolu, jsme si také zároveň nastínili otázku, kterou je vždy zapotřebí si u monopolů položit. Tedy – jakým způsobem monopol vznikl? Bohužel většinou se místo této otázky pokládá jiná, a sice – jaká má společnost tržní podíl? Právě taková nesprávně položená otázka dokáže vést ke špatným závěrům. 

Pokud se ptáme, jaký má společnost tržní podíl, dostaneme zpravidla odpověď v procentech. I když se nemusí jednat přímo o monopol a zjistíme tržní podíl třeba na úrovni 80 %, působí to tak, že je zapotřebí situaci řešit, protože je to zkrátka hodně. Pokud se však zeptáme na to, jak monopol vznikl, dostaneme relevantnější odpověď. Vznikl díky tomu, že nabízel nejlepší produkt, který si všichni zamilovali? Vznikl na základě státního zásahu? Pokud je odpověď první z variant, tak v existenci monopolu osobně nevidím žádný problém. 

Například si představme, že v Česku existuje výrobce mobilních telefonů, který dokáže technickým vybavením zcela překonat telefony konkurence a nový telefon této společnosti lze pořídit za 3.000 korun. Telefon si koupí v podstatě všichni Češi a společnost získá monopolní postavení díky tomu, že nabídla spotřebitelům lepší produkt, a ještě ušetří nemalé prostředky. Kde je problém?

Monopol je mrtvý, ať žije… něco jiného

V praxi se ukazuje, že jsou to právě velké technologické společnosti, které stojí v čele inovací. Navíc tyto společnosti vynakládají obrovské prostředky na výzkum a vývoj, z čehož v konečném důsledku benefitují i spotřebitelé. Odhaduje se, že jen v roce 2018 utratilo šest gigantů (Amazon, Apple, Google, Microsoft, Netflix, a Facebook) jen za výzkum a vývoj v přepočtu nejméně 520 miliard korun. Pro představu – v tomtéž roce tvořil rozpočet českého Ministerstva obrany 58,9 miliard korun.

Tyto společnosti neinvestují do výzkumu a vývoje jen proto, že to považují za veřejně prospěšnou věc. Důvodem je, že ani pozice takových gigantů není neotřesitelná, což se však mnoho lidí domnívá a jedná se o jeden z dalších omylů. Vidíme to na vlastní kůži – kdysi neotřesitelné společnosti jako Nokia, Facebook nebo Xerox. Nokii převálcovali společnosti jako Samsung a Apple, Facebook je u mladší generací nahrazován TikTokem a Xerox, který v roce 1970 ovládal trh, drží dnes méně než 2 % světového trhu s kopírkami. Případů je však mnohem více, stačí se podívat na společnosti jako Kodak, IBM, Palm, BlackBerry, Yahoo, AOL, General Motors, Ford, … a mohl bych pokračovat. Monopolní postavení zkrátka není neotřesitelné a trvalé, byť se to tak může v daném místě a čase zdát. Upřímně, já osobně jsem také před 15 lety nečekal, že z neotřesitelného giganta jako byl Facebook se bude stávat čím dál tím více okrajová sociální síť.

Závěrem lze dodat, že pokud jde o monopoly, je vláda mnohem více viníkem než řešitelem problémů. Kromě toho, že se sama stává monopolistou, ale také proto, že její nadměrná regulace podporuje vznik monopolů nebo oligopolů v určitých odvětvích. Koneckonců čím více regulačních překážek vláda zavádí, tím náročnější je pro nové subjekty vstoupit na trh. Paradoxem kritiky monopolů vznášené antikapitalisty však je, že jsou to často titíž lidé, kteří tak obhajují znárodňování, ačkoliv veřejné monopoly jsou trvanlivější a nejméně zranitelné monopoly ze všech. Je tak absurdní, že antikapitalisté kritizují velké podniky za omezování konkurence a zároveň obhajují další státní podniky, které konkurenci eliminují nejen dočasně a částečně, ale trvale a zcela. Nepřítelem trvalého monopolu není socialismus, ale kapitalismus.