Sobota 15. února 2025 | Svátek má Jiřina
Po roce 2014 jsme si jako společnost v Česku zvykli na zlaté časy. Mimořádný růst HDP, nízká inflace a značný růst mezd, ať už v nominálním, nebo v reálném vyjádření. K tomu oproti dnešku v podstatě vyrovnaný státní rozpočet. Nutno poznamenat, že právě kombinace nízké inflace a vysokého růstu mezd je něco, co velkou měrou přispívá k fiskální stabilitě státu, přestože se někteří snaží argumentovat, že pro státní rozpočet je naopak výhodná vysoká inflace, jelikož dochází ke zvyšování příjmů státu. Toto tvrzení je však nepravdivé, ale o tom třeba jindy. Následně však na dveře zaklepala pandemie, na to navazující válka na Ukrajině a další krize je na světě, největší od roku 2008. Jednalo se však o chybu kapitalismu? Vždyť těch krizí bylo v kapitalismu nespočet, nemluvě o té velké a známé v roce 1929, takže bychom to celé mohli hodit na kapitalismus. No to bychom byli rychle hotovi...
Běžné ekonomické krize jsou v zásadě nedílnou součástí hospodářského vývoje a známý rakouský ekonom Josef Schumperter je nevnímal jako něco, čemu je za každou cenu potřeba se vyhnout, ale jako nezbytný mechanismus, kterým se formou selektivního procesu ekonomika čistí od neefektivních podniků. Tím se vytváří možnosti pro zrod nových inovativnějších podniků s novými výrobky, novými výrobními postupy, lepšími distribučními strukturami a nižšími náklady. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je tak krize vnímána pozitivně.
Takový očistný mechanismus však má i své stinné stránky, které jsou markantní v krátkém období, protože zasahuje řady podniků a jejich zaměstnance. Nutné zlo, dalo by se říct. Teď si však představme, zejména v prostředí naší české nárokové ekonomiky a stále více bujícího socialismu, že by vystoupil předseda vlády s tím, že se máme všichni uklidnit, protože stačí počkat a krize skončí. Zkrátka řada podnikatelů zkrachuje, nicméně z dlouhodobého hlediska na tom budeme lépe. Ti znalejší by zřejmě uznale pokývali hlavou, ale „v dlouhém období” by dost možná danou politickou stranu čekal takový propad preferencí, že by v následujících volbách volební pětiprocentní hranici toužebně vyhlížela stejně, jako vyhlíží dlužník milostivé léto.
Pátek, 7. února 2025, 12:20
Výzvou pro obhájce kapitalismu a volnotržního hospodářství se s postupem času stále více stávají zastánci státních zásahů a regulací, kteří věří, že právě tyto mechanismy, které potlačují volný trh, dokáží nastolit trend zlepšování kvality životního...
Při snaze politiků řešit nastalé krize však dochází ke zvyšování intervencí státu do volného trhu, často pod heslem, že je lepší dělat něco než nedělat nic. Není však neobvyklé, že umělé stimulace ekonomiky s cílem zmírnit krizi situaci jen zhoršují. Nemluvě o značných dopadech na státní rozpočet, byť jsou prováděny s těmi nejlepšími úmysly. Zabraňují tím nápravě špatné struktury hospodářství. Bohužel je o mnoho snazší vyhrát volby se sociálními sliby a přerozdělovacími programy než s příklonem k volnému trhu, což jde naopak zpravidla ruku v ruce se snižováním sociálních výdajů.
Samozřejmě zde existují i krize, které jsou vyvolány důsledkem tzv. exogenního šoku, jako jsou přírodní katastrofy, války nebo epidemie. Tyto události nejsou produktem kapitalistického systému, ale vnějšími faktory, které mohou narušit stabilitu hospodářství. V takových případech stát obvykle zasahuje, aby zmírnil dopady na obyvatelstvo, a dočasné intervence mohou být opodstatněné. Dlouhodobě však platí, že přehnané zásahy mohou zpomalit přirozenou obnovu ekonomiky a vést k trvalé deformaci tržního prostředí. Proto je klíčové rozlišovat mezi krizemi, které jsou součástí hospodářského cyklu, a těmi, které vznikají v důsledku neočekávaných globálních událostí.
Kapitalismus není bezchybný, ale jeho schopnost pružně reagovat na změny a znovu se postavit na nohy po krizích ho činí nejodolnějším hospodářským systémem. Z historie vidíme, že hospodářské propady nejsou konečnou stanicí, ale součástí dynamického procesu, který přináší pokrok a nové příležitosti. Zásadní otázkou proto není, zda kapitalismus vytváří krize, ale zda existuje lepší alternativa, která by zajistila dlouhodobou prosperitu a svobodu. A zde kapitalismus i přes své cyklické výkyvy stále vítězí.
Pátek, 31. ledna 2025, 12:00
Kapitalistický systém je nezřídka obviňován z toho, že vytváří neúměrně velké rozdíly mezi lidmi ve společnosti, zejména co se týče oblastí příjmu a množství vlastněného majetku. Podle řady propagátorů sociální spravedlnosti zkrátka nesmí být...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
