KOMENTÁŘ: Více stavět, méně omezovat. Regulace sdíleného ubytování bydlení nezlevní

Před šesti lety, kdy bylo sdílené ubytování na vrcholu a v některých lokalitách mohlo působit problémy, by podobná debata dávala větší smysl. Od té doby se ale trh výrazně proměnil. V Praze dnes krátkodobé pronájmy tvoří pouze jedno procento celkového bytového fondu, přičemž většina těchto bytů se nachází v centru města.

Turisté se do Česka sice vracejí a jejich počet loni překonal předcovidová čísla, ale nabídka sdíleného ubytování se na objemy roku 2019 zatím nedostala. Dnes tvoří asi 60 % tehdejších kapacit. Pandemie trh zásadně pročistila a zprofesionalizovala. Sdílené ubytování se stalo spíše doplňkem ke klasickým hotelům – nejčastěji ho dnes využívají mladé rodiny, které preferují větší komfort apartmánů před standardními hotelovými pokoji.

Omezení krátkodobých pronájmů nezmění zásadní problém trhu s bydlením – nedostatečnou výstavbu. Loni se v Praze prodalo více než 7 000 nových bytů, což je sice výrazné oživení trhu, ale stále méně, než by bylo potřeba. Podle odborníků z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy by se mělo ročně stavět alespoň 10 000 nových bytů, aby poptávka odpovídala nabídce.

Pokud by se všechny byty využívané ke krátkodobým pronájmům okamžitě dostaly na běžný trh, snížení cen nájmu by bylo pouze krátkodobé a zasáhlo by především dražší byty v centru Prahy. V horizontu několika měsíců by se situace vrátila do původního stavu, zatímco turistický sektor, na který jsou navázány tisíce pracovních míst, by utrpěl významné ztráty.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že omezování krátkodobých pronájmů ke stabilizaci nájemního trhu nevede. Barcelona už v roce 2014 zavedla přísné limity na turistické ubytování, čímž chtěla uvolnit byty pro dlouhodobé nájemníky. Po deseti letech se ale na zdražování nic nezměnilo – ceny běžných nájmů vzrostly o více než 70 % a hotely zdražily o 60 %. Důvodem byla i velmi omezená výstavba, která snížila celkovou nabídku bydlení. Opačný přístup zvolila Varšava, kde se ročně staví 20–25 tisíc nových bytů. Díky tomu se tamní nájmy drží o třetinu níže než v Praze, přestože zde krátkodobé pronájmy nejsou výrazně regulovány. Tento příklad potvrzuje, že klíčem k dostupnému bydlení není omezování sdíleného ubytování, ale dostatečná výstavba. 

Česká republika by se proto měla soustředit na zjednodušení povolovacích procesů a efektivní správu trhu, namísto restrikcí, které by mohly poškodit turismus bez reálného dopadu na ceny bydlení. Stát by se měl zaměřit na efektivní nástroje pro lepší evidenci krátkodobých pronájmů, jako právě systém eTurista, jehož cílem bylo původně zpřehlednit trh, usnadnit výběr poplatků a snížit administrativní zátěž. Takový systém by přinesl větší transparentnost bez toho, aby poškodil turismus a podnikatele ve sdíleném ubytování.

Jak ukazuje praxe z jiných měst, regulace krátkodobých pronájmů nemá zásadní vliv na ceny bydlení, ale může vést k růstu cen hotelových služeb, omezení nabídky pro turisty a útlumu celého odvětví. Hlavní prioritou by proto měla být podpora nové výstavby a digitalizace procesů, které pomohou efektivně řídit jak trh s bydlením, tak trh s krátkodobým ubytováním.