České domácnosti si v roce 2025 udržely relativně vysokou míru úspor, zároveň však jejich spotřeba rostla rychleji než reálné příjmy. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Podle odborníků může tento vývoj v dalších letech zvýšit tlak na rodinné rozpočty a posiluje význam dlouhodobého finančního plánování.
Podle čtvrtletních sektorových účtů ČSÚ se míra úspor domácností v roce 2025 pohybovala kolem 18,3 až 18,4 % disponibilního příjmu. Jde o podíl z částky, která domácnostem po zdanění a započtení sociálních dávek skutečně zbývá na spotřebu a spoření. Zároveň však statistiky ukazují, že spotřeba domácností rostla rychleji než jejich reálné příjmy, což může při delším trvání znamenat zvýšené riziko pro finanční stabilitu domácností.
Ve třetím čtvrtletí roku 2025 činil průměrný měsíční příjem domácnosti přibližně 51,3 tisíce korun. Údaj se vztahuje na celou domácnost a zahrnuje nejen mzdy, ale i příjmy nahrazené sociálními dávkami. Pro srovnání, průměrná hrubá mzda v Česku dosáhla ve stejném období 48,3 tisíce korun.
„Statistiky za uplynulý rok potvrzují, že domácnosti sice stále dokážou spořit, ale rostoucí životní náklady a spotřeba zvyšují riziko, že bez dlouhodobého plánu se finanční rovnováha snadno naruší,“ uvedl pro Trade-off Petr Schnepp, specialista finančního plánování ze společnosti ČPP Servis. Podle něj by finanční plán neměl být jednorázovým dokumentem, ale nástrojem, který je nutné pravidelně přizpůsobovat vývoji příjmů, inflace a životních změn.
Odborníci doporučují, aby finanční plán domácností zahrnoval přehled příjmů a výdajů, tvorbu krátkodobé finanční rezervy, ochranu příjmů a majetku prostřednictvím pojištění a nastavení dlouhodobých finančních cílů. Finanční rezerva by podle nich měla odpovídat alespoň dvěma až čtyřem měsíčním výdajům domácnosti a být rychle dostupná.
Jako orientační nástroj pro řízení osobních financí je často zmiňováno pravidlo 50–30–20, podle něhož by 50 % příjmů mělo směřovat na nezbytné výdaje, 30 % na volitelné výdaje spojené se životním stylem a 20 % na úspory a investice.
„Pravidlo 50–30–20 funguje jako základní rámec, který pomáhá domácnostem udržet rovnováhu mezi spotřebou a tvorbou rezerv. Nejde o dogma, ale o pomůcku, která rychle ukáže, zda výdaje nezačínají převyšovat dlouhodobé možnosti domácnosti,“ doplnil Schnepp.
Podle odborníků není cílem finančního plánování výrazné omezování spotřeby, ale nastavení dlouhodobě udržitelného systému, který dokáže reagovat na změny příjmů i životní situace.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám