Česká pirátská strana se ocitá v období, které by šlo popsat jako klid před rozhodující bouří – ale klid, který působí spíše jako strnulost. Strana balancuje kolem pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny a nově zvolený předseda Zdeněk Hřib zatím nedokázal dát svému působení viditelný obsah. Jeho obraz je i nadále pevně spojen s pražskou komunální politikou, což zcela logicky omezuje jeho celostátní dosah. V době, kdy se Piráti musí rvát o každý hlas, je to problém, který si nemohou dovolit přehlížet.

Ivana Bartoše o víkendu nahradil v čele Pirátů Zdeněk Hřib. Uzavřela se tím jejich divoká jízda z kopce, která začala selháním projektu digitalizace stavebního řízení, pokračovala katastrofou v krajských volbách a skončila odchodem strany z vlády. Bartoš skutečně vedení strany opustil a do jejího čela byl zvolen její poslední viditelný politik v exekutivě, i když jen té pražské. Co to pro Piráty znamená a mají šanci na přežití, nebo dokonce na velký comeback?

Náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib oznámil kandidaturu na předsedu pirátské strany. V tiskové zprávě uvedl, že jeho cílem je posunout Piráty směrem k liberálnímu středu a zaměřit politiku na problémy běžných lidí. Součástí jeho plánů je také vnitřní reforma strany, včetně uzavření pirátského diskusního fóra pro veřejnost či zpřísnění pravidel pro odvolávání funkcionářů. Na post předsedy chce kandidovat také Lukáš Wagenknecht, David Witosz a Zbyněk Miklík.