Ivana Bartoše o víkendu nahradil v čele Pirátů Zdeněk Hřib. Uzavřela se tím jejich divoká jízda z kopce, která začala selháním projektu digitalizace stavebního řízení, pokračovala katastrofou v krajských volbách a skončila odchodem strany z vlády. Bartoš skutečně vedení strany opustil a do jejího čela byl zvolen její poslední viditelný politik v exekutivě, i když jen té pražské. Co to pro Piráty znamená a mají šanci na přežití, nebo dokonce na velký comeback?
Startovací pozice nového předsedy není zdaleka ideální. Vládní angažmá jeho strany nedopadlo dobře: neprosadili žádnou podstatnou politiku, odkaz Ivana Bartoše na MMR není z vnějšího pohledu zdaleka dobrý a další dva jejich ministři také straně příliš nepomohli. Jan Lipavský na MZV sice popularitu a respekt měl, celou krizi však vyřešil elegantně, když namísto odchodu z vlády opustil samu stranu. A třetího ministra pro jistotu neznal prakticky nikdo.
Zdeněk Hřib se o křeslo předsedy utkal s Lukášem Wagenknechtem a vyhrál pouze těsně. Wagenknecht nepostoupil ani do druhého kola letošních senátních voleb a za své výroky o úspěšném projektu „Munice pro Ukrajinu“ si vysloužil poměrně ostrou kritiku. Výsledek volby tak říká dost o náladách i názorovém spektru uvnitř strany.
Při svém zvolení prosadil Hřib potřebné reformy, které stručně řečeno odpovídají doporučení, jež straně dal ministr Lipavský krátce před svým odchodem: „Musíme se zbavit komoušů a ultralevičáků. A vypnout fórum,“ řekl doslova. Hřib skutečně opakovaně zdůrazňuje, že chce stranu přesunout do liberálního středu. A v reakci na výsledek Celostátního fóra a změnu stanov ji opustily desítky členů, na některé z nich pak lze Lipavského definici vztáhnout.
Strana se má nyní, podle prohlášení nového předsedy, zaměřit na ekonomické otázky, bojovat proti nadměrným regulacím a zbytečné byrokracii. Není vůbec jisté, že tento krok má nové vedení Pirátů důkladně ověřen průzkumy nebo analýzami. Navíc je v poměrně silném rozporu s tím, jak stranu doposud vnímala veřejnost a s jakými tématy si ji spojovala. Voliči požadující řešení podobných problémů jistě existují, je ale otázka, jestli to této straně uvěří.
Druhou velkou otázkou je budoucí koaliční potenciál Pirátů. Při odchodu z koalice zaznělo mnoho silných slov a vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu. Je jasné, že brzy budou muset Piráti říci, s kým a jak chtějí spolupracovat. A při zásadním rozdělení české politiky na dva tábory by stranu oslabilo jak obecné lavírování, tak zpětné přihlášení se k vládnímu bloku. Pro tzv. „lepší opozici“, jak se nazývají, nemá tato situace dobré řešení.
Jejich pozici komplikuje i osobnost nového předsedy – sami jeho straničtí kolegové poukazují na jeho, mírně řečeno, asertivní rysy. Navíc je jeho politickou základnou pouze Praha, pro uspokojivý výsledek je ovšem třeba získat hlasy z celé země. Volby i poslední průzkumy ukázaly, že se Piráti nyní pohybují na hraně 5 %. S nízkým mediálním zájmem, nedořešenými vnitřními konflikty a snahou o kompletní politickou reorientaci nejsou jejich šance příliš vysoké. Ale zároveň platí, že Zdeněk Hřib je pravděpodobně jejich poslední šancí, jak toto zvrátit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
