Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Skutečně krásně znějící věta. Evokuje idylický svět, ve kterém se nikdo nebude muset dřít do úmoru, všichni budou pracovat, jak právě mohou, a zároveň budou mít tolik jídla a oblečení, kolik budou skutečně potřebovat. Proveditelnost a současná udržitelnost této komunistické teze je však od reality stejně vzdálená, jako jsou stromy, na kterých rostou bankovky, byť zrovna v tomto by se se mnou takový David Ricardo asi neshodl.