KOMENTÁŘ: Seriál o kapitalismu #1: Může kapitalismus za hlad a chudobu?

Podívejme se na některé události z 20. století. Ruská bolševická revoluce ústící v hladomor v letech 1921 - 1922 a 5 milionu mrtvých. O 10 let později socialistická kolektivizace zemědělství a okolo 7 milionu mrtvých. Čínský „velký skok" a 45 milionu mrtvých hlady. Nezapomeňme na Severní Koreu, kde mezi lety 1994 a 1998 zemřely při hladomorech statisíce lidí. Co měly tyto události společného? Kromě krajně znepokojujících událostí, kdy například během čínského hladomoru manželský pár uškrtil a snědl svého osmiletého syna, mají tato období něco společného - ani jedna se neodehrála v kapitalistickém prostředí.

Často lidé zapomínají na jednu věc, kterou je potřeba připomenout - chudoba a hlad existují od počátku věků. Zkrátka to není něco, co by se objevilo s kapitalismem. Naopak kapitalismus udělal pro odstranění hladu a chudoby více než cokoliv jiného. Před vznikem kapitalismu žila většina světové populace v extrémní chudobě, kdy okolo roku 1820 žilo v absolutní chudobě okolo 90 % světové populace. Dnes je to méně než 10 %. Navíc se odhaduje, že před 200 lety nebylo asi 20 % populace Anglie a Francie následkem podvýživy schopno ani pracovat. A teď si představme, jaká byla situace v ostatních státech, když takový stav panoval v nejvyspělejších zemích světa.

Pokud se podíváme na vývoj světového HDP, zjistíme, že má tvar hokejky, kdy do roku 1820 bylo graficky znázorněné světové HDP v porovnání s vývojem po roce 1820 téměř konstantní, následně se do současnosti zvýšilo stokrát. Pozitivní jsou i další trendy, jako například počet pracujících dětí, který klesl z 246 milionů v roce 2000 na 160 milionů v roce 2020, navzdory tomu, že celosvětová populace se v tomto období zvýšila z 6,1 na 7,8 miliardy.

Ještě si ujasněme rozdíl mezi absolutní a relativní chudobou. Pokud hovoříme o chudobě v Česku, tak máme obvykle na mysli chudobu relativní, která se týká lidí, kteří vydělávají pod určité procento průměrného příjmu (případně mediánu) v zemi. Kvalifikovat dané osoby jako „chudé" podle jejich příjmů má však své potíže. Samozřejmě, existují lidé, kteří jsou v nouzi bez vlastního přičinění. Kromě nich však jsou lidé, kteří raději využívají štědrý sociální systém, než aby sami pracovali a je to pochopitelné. Za situace, kdy kvůli vysokým daním a odvodům z hrubého příjmu zbývá jen málo a zároveň jsou sociálním státem vypláceny relativně štědré dávky, pak se vždy najdou lidé, kteří raději žijí z těchto dávek, případně pracují na černo. Není na místě se na tyto lidi hněvat, jelikož „viníkem" jsou štědré sociální systémy, kvůli kterým se právě toto chování jeví jako ekonomicky racionální. 

Vraťme se ještě na chvíli k Číně a k největšímu socialistickém experimentu v dějinách (1958 - 1962) za dob Mao Ce-tunga. Před „velkým skokem" byla v roce 1958 průměrná délka života necelých 50 let. V roce 1960 však klesla pod 30 let. O pět let později, poté, co se přestalo hladovět a zabíjet, se opět zvýšila na téměř 55 let. Okolo třetiny dětí narozených v průběhu tohoto čínského experimentu se nedožilo jeho konce. Toť ve zkratce k socialistickým převratům.