V minulých dílech naší minisérie o městech, která podlehla zkáze kvůli blbosti jejich obyvatel, jsme zmapovali osud městečka Centralia v Pensylvánii a Singapore u Michiganského jezera. Ačkoliv obyvatelé těchto měst museli opustit své domovy, přátele a vzpomínky, v porovnání s příběhem města Wittenoom v Austrálii se jednalo o úsměvnou lokálně historickou perličku. Za zkázou města Wittenoom totiž stojí tragédie, která si vyžádala tisíce lidských životů. Zde se totiž lidská blbost spojila s chamtivostí.
Středa, 4. prosince 2024, 19:20
Ne každé město má to štěstí, že se dožije dospělosti. Města mohou postihnout katastrofy nejrůznějšího druhu – můžou přijít o důležitý průmysl a postupně zpustnout, můžou být cíleně vysídlena a ocitnout se na dně nové přehrady, případně je může...
Město Wittenoom leží v odlehlém severozápadním koutě Austrálie. Ne nadarmo se mu přezdívá australská Pripjať – minimálně, co se týče utrpení jeho obyvatel, je tato analogie namístě.
Příběh začíná vlastně úplně stejně jako u předchozích dvou měst. V oblasti oplývající přírodním bohatstvím je založeno město. Tentokrát se píše rok 1947 a toto město zakládá australská korporace CSR, která zde ubytuje místní horníky a jejich rodiny. Město se rychle plní lidmi a v 50. letech zde žije 20 000 obyvatel – 7 000 zaměstnanců CSR a jejich 13 000 žen a dětí. Po válce se totiž nemálo Australanů stěhuje právě do severozápadních odlehlých oblastí za prací. A co že to všichni ti tátové těží v nedalekém dole? Crocidolit.
Ó ano, geologové už vědí. Modrý azbest.
Jestli vám teď žaludek neudělal dvojité salto, tak si připomeňme, co je to azbest. Azbest je minerál, který má strukturu velmi velmi jemných vláken. Tak jemných, že se jich do jednoho milimetru vejde klidně 400. Pokud nedejbože azbest někdo vdechne, zapíchají se mu tato vlákna do plic a nic na světě už je nedostane ven. Při delším vystavení azbestu dochází ke zjizvení plic a k takzvané azbestóze, později kvůli mutaci buněk i k rakovině. Pacienta trápí suchý kašel, více a více se mu nedostává dechu a pomalu a velmi bolestivě umírá.
Azbest je dost možná nejtoxičtější materiál, který lidstvo jednu dobu používalo na všechno možné. Je to skvělý tepelný izolant, takže jsme si tím vycpávali zdi domů, trubky, podlahy a střechy. Viděli jste film Čaroděj ze země Oz z roku 1939? Pamatujete si na tu scénu, kdy se Judy Garlandová probudí na zasněžené louce máku? Ten sníh je čistý azbest. Ale s asi nejšílenějším využitím azbestu přišel v roce 1956 výrobce cigaret Kent, který světu představil cigarety s azbestovým filtrem.
Takže zpátky do Wittenoomu. Během deseti let se zde vytěží neuvěřitelných 162 000 tun modrého azbestu – nejjemnějšího, a tím pádem nejnebezpečnějšího druhu azbestu pro lidský organismus. Zatímco se v mnoha zemích jeho používání zakazuje, ve Wittenoomu nic netušící obyvatelé azbest používají ke stavbě silnic, chodníků a ano, i dětských hřišť. Azbest totiž skvěle izoluje materiál od úporného australského tepla. Zbytky po těžbě – hlušinu – dělníci vyváží na obrovitánské čtyřicetimetrové haldy přímo vedle města.
Středa, 11. prosince 2024, 14:15
V prvním díle naší minisérie tří měst, která kvůli blbosti jeho obyvatel zmizela z povrchu zemského, jsme si představili městečko Centralia v Pennsylvanii, které v roce 1962 zachvátil podzemní požár v opuštěném uhelném dole, který bude hořet ještě...
Doktor Eric Saint a Jim McNulty upozorňují na nebezpečí wittenoomského azbestového prachu vlastníky dolů i vládu dlouhou dobu před výskytem prvního pacienta. Ten je diagnostikován až v roce 1960 – má vzácnou neléčitelnou formu rakoviny plic jménem mesothelioma. Běžně se tato rakovina projevuje až po desítkách let, ale tenhle pacient pracoval v dole jenom dva roky. Do pěti let má tuto formu rakoviny dalších sto obyvatel Wittenoomu. Těžba azbestu přestává až v roce 1966, a to kvůli ekonomickým důvodům. Od té doby umírá kolem dvou tisíc obyvatel Wittenoomu na nemoci způsobené azbestem.
Vláda začíná z města vyhánět jeho obyvatele až v roce 1978. Australský soud posléze prokazuje, že vedení společnosti CSR si muselo být vědomo devastujících pracovních podmínek v azbestových dolech a přikazuje vyplatit dvěma stům poškozeným sumu přes 18 milionů dolarů. V prosinci roku 2006 ztrácí Wittenoom status města a je odpojen od elektřiny. Stejně jako v Centralii i zde dlouho poté přebývá několik posledních usedlíků, o kterých si můžete přečíst výbornou reportáž v New York Times. I ti jsou nakonec roku 2022 odvlečeni pryč a zbytek města je zdemolován. V roce 1990 australská rocková skupina Midnight Oil vydává píseň inspirovanou těmito událostmi s názvem Blue Sky Mine.
Na místě dodnes stále stojí obří haldy karcinogenní azbestové hlušiny, kterou vítr neustále rozsévá po okolí, azbestová vlákna jsou tak ve vzduchu, v půdě i ve vodě. Západoaustralská vláda tak v roce 2008 ustanovila kolem Wittenoomu vyloučenou zónu o ploše 46 000 hektarů, podobně jako kolem jaderné elektrárny Černobyl. Jedná se o největší kontaminovaný kus země na jižní polokouli.
Tak obrovský pomník lidské hlouposti, že je vidět z vesmíru.
Líbil se Vám tento článek? A zajímalo by vás třeba, jak funguje ekonomika ve vězení nebo ekonomie živých koncertů? Tak si Jakuba předplaťte v podcastu Žofčákova břitva na Herohero, kde dostanete dva dlouhé články měsíčně v textové i audio podobě do auta nebo do sluchátek. Nebo zkuste aspoň zkrácené epizody na Spotify, YouTube nebo Apple Podcast.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
