Úterý 30. 12. 2025 | Svátek má David
Kdo kdy vstoupil do koalice s Andrejem Babišem, ví, že nejde o partnerství, ale o přežití. Babiš se v koalicích nechová jako vyjednavač, ale jako predátor. Své spojence si postupně ochočí, oslabí a nakonec spotřebuje. První dějství tohoto předvídatelného dramatu jsme viděli už při skládání vlády. Teď, když je kabinet jmenován, přichází dějství druhé. Nejde přitom ani tak o promyšlený plán, jako spíš o instinktivní improvizaci v reakci na vznikající problémy. Výsledek je ale stejný: koaliční partneři ztrácejí tvář před vlastními voliči alarmujícím tempem. A přesně to v posledních dvou týdnech sledujeme na dvou případech, které budou pro další vývoj vlády určující.
Jaromír Zůna vstoupil do politiky jako ministr obrany formálně nominovaný SPD, ve skutečnosti však bylo od začátku zřejmé, že jde o člověka protlačeného Andrejem Babišem. SPD totiž žádnou skutečnou personální rezervu pro vládní odpovědnost neměla. O to jasnější byla dilemata, která před Zůnou stála. Buď popře všechno, co jako voják ví o bezpečnostní realitě České republiky, o Rusku a o válce na Ukrajině, nebo popře politickou linii strany, která si z ruského narativu udělala vědomý a dlouhodobý nástroj. Zůna si nepřekvapivě vybral druhou možnost.
Ve svých prvních vystoupeních proto řekl věci, které by u ministra obrany měly být banální samozřejmostí. Označil Rusko za agresora, přihlásil se k podpoře Ukrajiny, k zachování F-35 i k pokračování české muniční iniciativy. A v tu chvíli vypukla panika. Vedení SPD začalo hasit požár, výroky přebalovat, zjemňovat a vysvětlovat. Jenže SPD dlouhodobě parazituje na dezinformační periferii, která žije z jednoduchých hesel, emocí a radikálních postojů. Tahle skupina lidí se něčím tak banálním, jako je realita vládnutí, uklidnit nedala. Proto přišlo něco, co se zapíše do učebnic politického trapna.
Ministr obrany byl postaven před kamery, aby v pečlivě naaranžovaných videích vysvětloval, jak to celé vlastně myslel. Význam svých slov se snažil rozmlžit, obrousit hrany a dodat výklad přijatelný pro vedení SPD. Vicepremiér byl postaven do role provinilého žáka, který se snaží vyhovět zadání, aniž by byl schopen říct cokoliv přesvědčivého. Nevěřili tomu asi ani mnozí voliči SPD. Dá se čekat, že se věc uklidní a vzniklé trapno bude brzy nahrazeno něčím novým.
Problém se tím však nevyřešil. Jen se odsunul. Hlavně proto, že SPD není ve sněmovně sama. Kromě vlastních poslanců přinesla na palubě i další subjekty, které si pečlivě hlídají vlastní radikální identitu a už teď dávají najevo, že se s vládní realitou nehodlají smířit.
Nechtějí kompromisy s Babišem, chtějí přebrat Okamurovi jeho voliče. Jakmile se potvrdí, že F-35 zůstávají, že muniční iniciativa pokračuje a že obranná politika státu se nemění, tlak na Tomia Okamuru poroste. Zůna bude muset dělat racionální kroky, zatímco Okamura bude vysvětlovat, proč jeho vlastní ministr dělá pravý opak toho, co SPD slibovala voličům. To už není drobný nesoulad. To je otevřená trhlina, kterou její voliči začnou prchat k jiným: k radikálnějším, neokoukanějším, a především ochotným slíbit cokoliv.
Druhý problém Andreje Babiše má jméno Motoristé a tvář Filipa Turka. Čestného předsedy, hlavního volebního taháku a zdroje podstatné části jejich hlasů. Právě proto byl Turek původně zvažován jako ministr zahraničí, později přesunut na životní prostředí. A pak narazil. Bylo to z důvodů tak zřejmých, že nemá smysl je znovu vypočítávat. Po všem, co říkal, psal a předváděl, prostě není materiálem na ministra.
Prezident Petr Pavel to řekl otevřeně: Filipa Turka jmenovat nehodlá. A Andrej Babiš se ocitl před další minou, kterou si sám položil do základů své vlády. Formálně už měl možnost Turka navrhnout. Prakticky to ale nedělá. Přes svátky se k věci nemá, vše se odkládá. Babiš zjevně doufá, že problém nějak vyhnije. Jenže Motoristé nemají kam couvnout. Jiného tahouna nemají. A bez Turka se jejich parlamentní přítomnost mění v krátkou epizodu bez budoucnosti.
Situace má jen dvě řešení. Buď se Babiš za Turka naplno postaví, nominuje ho a až ho prezident odmítne, půjde premiér do otevřeného střetu u Ústavního soudu. To by sice bylo systémově čisté, ale politicky riskantní. Anebo se tak či onak smíří s prezidentovým postojem a donutí Motoristy, aby přišli s někým jiným. Tím je oslabí hned dvakrát. Jednak ztratí tvář před vlastními voliči, jednak se definitivně ukáže, že jejich hlavní značka do vlády nepatří.
Jak to dopadne, není těžké odhadnout. Andrej Babiš není typ politika, který by se statečně bil za cizí zájmy nebo riskoval konflikt s prezidentem kvůli partnerovi, jehož dlouhodobým cílem není posilovat, ale vysávat. Pro Babiše jsou Motoristé konkurence, ne spojenci. Každé jejich oslabení znamená potenciální přesun hlasů k ANO. Predátorská logika, kterou Babiš ovládá dokonale už léta.
Filip Turek se tak s velkou pravděpodobností ministrem nestane. Krátkodobě to Babišovi uleví. Vláda nebude odstartována otevřeným ústavním konfliktem. Dlouhodobě si ale jen odkládá další problém. Oslabení Motoristé se budou snažit být slyšet jinde, tvrději, radikálněji. A to je přesně ten typ partnera, který vládu nedrží pohromadě, ale pomalu ji rozleptává zevnitř. V téhle hře Babiš možná vyhraje první kolo. Ale účet přijde později.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
