Markéta Šohajová a Pavla Podsedníková vytvořily značku Airbo Bags dva roky zpátky, když byly obě dvě na mateřské. Chtěly, aby jejich produkty byly nejen šetrné k přírodě, ale i praktické a estetické. Když se jim poprvé do rukou dostaly airbagy, věděly, že to bude ten pravý materiál.
S autorkami projektu Airbo Bags se setkávám v kavárně. Nejprve tedy pouze s Pavlou, ta mi vysvětluje, že její kolegyně Markéta dorazí s malým zpožděním. Před tím, než se k nám tedy přidá, mi o projektu začíná vyprávět sama. Dozvídám se, že se obě zakladatelky znají již od svých studijních let. „S Markétou se známe už hodně dlouho. Ještě před vysokou školou jsme se potkávaly na různých brněnských večírcích, protože jsme tu obě studovaly. Dohromady jsme se daly ale až když jsme obě začaly navštěvovat stejný ateliér na UMPRUM. Už tam jsme založily společné studio, které jsme později obnovily,“ vypráví Pavla.
Popisuje mi, že začátky značky jsou spojeny s jejich potřebou vytvářet produkty dle vlastních hodnot. „Obnovovat studio jsme začaly, když jsme byly obě na mateřské. Měly jsme za sebou velké množství projektů, velká část z nich byla i hodně komerční. To nám ale nevyhovovalo, chtěly jsme dělat něco, co bude souznít s našimi hodnotami. Zásadní je pro nás totiž to, aby naše tvorba co nejméně zatěžovala planetu,“ pokračuje Pavla. Jako první podmínku si autorky projektu nastavily to, aby materiál, ze kterého budou produkty vytvářet, již existoval, a tedy byl jimi upcyklovaný.
Jako výsledný materiál si nakonec zvolily airbagy. „Zkoušely jsme použít i spoustu jiných materiálů. Žádný z nich ale nesplňoval podmínku toho, aby byl jednoduše získatelný a bylo ho hodně,“ vysvětluje zakladatelka projektu.
K airbagům se poprvé dostaly náhodou. Byla to láska na první dotek. „Myslím, že úplně první airbag nám přivezl Markétin přítel. Ten materiál je sám o sobě moc krásný, ale jakmile jsme ho vzaly do ruky, bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Pavla s úsměvem. Svou roli sehrála ale i nafukovatelnost airbagů, pro obě zakladatelky bylo zásadní, aby se do tašek vlezlo vše, co jen může člověk potřebovat.
Myšlenkou udržitelnosti se zakladatelky projektu řídily i u volby tvarů airbagů, které na výrobu produktů využívají. „V nových autech se většinou nachází okolo dvaceti pěti airbagů, tvarově se od sebe celkem zásadně odlišují. Právě i při výběru airbagů, které následně použijeme, myslíme na to, že chceme využít co nejvíce z jejich kapacit, aby konečného odpadního materiálu zbylo co nejméně,“ popisuje Pavla. Devadesát procent vyrobené tašky je upcyklováno, a to včetně lan i podšívek, výjimkou jsou pouze zipy a karabiny.
Pavla mi vysvětluje, že airbagy jsou vděčným materiálem i z toho důvodu, že jsou nejrůzněji barevné. „Airbagy mívají moc hezké pastelové barvy. Ta škála barev je od růžové, až třeba po stříbrnou. Nejdřív jsem čekala, že všechny budou bíle, pak nám ale začaly chodit tihle krásní motýlci,“ směje se Pavla. Dodává, že dalším originálním estetickým prvkem airbagů jsou i nejrůznější prošití.
Návrhy si Markéta s Pavlou vytváří samy, výsledné produkty však nechávají šít v dílně. „Navrhování a vzorování nám zabírá rozhodně nejvíce času. Znovu pak ale tašky stejně ještě jednou vzoruji s dílnou, aby se vychytaly i technické detaily, a produkty tak byly pro dílnu dobře šitelné,“ vysvětluje postup výroby Markéta, která se k nám již také připojila. „K navrhování se vždy potkáme na chatě, je to takový večer u vínečka,“ doplňuje Pavla se smíchem. Hotové produkty prodávají především na svém webu. Najít je však lze i v několika kamenných obchodech.
Tvůrkyně tvrdí, že značku založily, protože chtěly dělat něco od srdce, měly už dost komerčních projektů. „Chtěly jsme dělat něco, co nás bude bavit, něco vlastního. A díky mateřské v tom nebyl ten tlak, že bychom nutně musely vydělávat. Nevýhodou bylo to, že jsme neměly moc volného času, i teď se musíme dost přizpůsobovat dětem. Jednoduché to není, ani nebylo, všechno to ale vždycky nakonec nějak vyšlo,“ dodává Pavla s úsměvem.
Dohromady vysvětlují, že ačkoli projekt původně nebudovaly jako byznys, ale spíše jako srdeční projekt, značku postupem času vybudovaly natolik, že by se díky ní do budoucna rády živily.
Vyhoření se navíc oběma vyhýbá obloukem. „Práci na značce si dost rozdělujeme, plus ji hodně kombinujeme se starostí o děti. Nehroutíme se, když něco nedopadne, nebo když něco nestihneme. Jsme na sebe prostě hodné,“ shodují se na závěr Markéta s Pavlou.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.