Summit NATO: Veřejnost preferuje zastoupení premiérem, následuje prezident
Nadcházející červencový summit NATO v turecké Ankaře se stává středobodem vnitropolitického sporu o složení české delegace i o způsob, jakým Česká republika prezentuje plnění svých spojeneckých závazků. Zatímco na politické úrovni přetrvává kompetenční neshoda mezi Hradem a Úřadem vlády, čerstvá data agentury NMS pro server Novinky naznačují, že většinová část veřejnosti se kloní k parlamentnímu modelu zastupování státu. Účast premiéra Andreje Babiše na summitu preferuje 57 % respondentů, zatímco prezidenta Petra Pavla by v delegaci rádo vidělo 47 % dotázaných.
Spor o to, kdo má v Ankaře hájit české postoje, reflektuje širší debatu o kompetencích v oblasti obranné politiky. Premiér Babiš argumentuje nutností vazby delegace na vládní rozpočet, zatímco prezident Pavel poukazuje na ústavní tradici a svou dosavadní aktivní účast na předchozích summitech ve Vilniusu, Washingtonu a Haagu. Podle průzkumu NMS pro Novinky voliči vnímají Česko primárně jako parlamentní demokracii, což vysvětluje vysokou podporu premiéra (89 % u voličů hnutí ANO a 49 % u voličů koalice SPOLU).
Kromě nejvyšších ústavních činitelů by veřejnost v delegaci uvítala také ministra obrany Jaromíra Zůnu (45 %), zatímco ministr zahraničí Petr Macinka se těší podpoře pouze u 30 % oslovených. O konečném složení výpravy rozhodne vláda v průběhu června, přičemž summit samotný se uskuteční 7. a 8. července.
Strategická naléhavost a role vládního zmocněnce
Paralelně s personálními otázkami čelí česká obranná diplomacie tlaku na zvýšení transparentnosti a efektivity vynakládaných prostředků. Nový vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský upozorňuje, že aliance prochází nejkritičtějším obdobím od konce studené války. Podle jeho slov Spojené státy vyžadují od evropských spojenců výraznější posílení vlastních obranných schopností, přičemž Česká republika v plnění cílů výstavby sil dlouhodobě zaostává.
Landovský, bývalý velvyslanec při NATO, vidí svůj hlavní úkol v obnově důvěryhodnosti českého vykazování obranných výdajů. Dosavadní praxi míchání uznatelných a neuznatelných položek při snaze o dosažení hranice dvou procent HDP označuje za problematickou. Cílem zmocněnce je revidovat systém reportování tak, aby odpovídal přísným aliančním pravidlům ještě před zahájením ankaraského summitu.
Obranné výdaje jako celospolečenský úkol
Modernizace armády a plnění aliančních cílů již podle vládního zmocněnce nejsou výhradní agendou ministerstva obrany, ale vyžadují meziresortní koordinaci, zejména v oblasti odolnosti a infrastruktury. Landovský zdůrazňuje, že pro udržení pozice důvěryhodného partnera je nutné stabilně udržovat výdaje mírně nad hranicí dvou procent HDP, aby se eliminovaly výkyvy výkonu ekonomiky či nedočerpání přidělených prostředků.
V kontextu amerického strategického myšlení je Česko vnímáno jako součást dynamického regionu střední a východní Evropy, který si uvědomuje bezpečnostní rizika. Landovský však varuje, že bez silné politické vůle a schopnosti přetavit finance ve funkční obranný systém, po vzoru například Polska, zůstává bezpečnostní rámec státu zranitelný. Klíčovým argumentem pro navyšování rozpočtů tak zůstává dlouhodobá stabilita a odstrašení potenciálních protivníků od eskalace konfliktů v evropském prostoru.
