Obranné výdaje pod drobnohledem: Česko balancuje na hraně aliančních závazků
Otázka reálné výše českých investic do bezpečnosti se stává hlavním tématem odborné i politické debaty. Podle návrhu státního závěrečného účtu, který zástupci Ministerstva obrany (MO) představili sněmovnímu výboru, dosáhly celkové výdaje na obranu za rok 2025 úrovně 2,01 % HDP. Sněmovní výbor v hlasování všech deseti přítomných členů doporučil kapitolu ministerstva ke schválení. Přestože toto číslo formálně naplňuje zákonnou povinnost i spojenecké minimum, hlubší analýza dat a metodiky NATO naznačuje, že interpretace české rozpočtové disciplíny zůstává nejednotná.
Samotný resort obrany loni ze své rozpočtové kapitoly vyčerpal 156 miliard korun, což v přepočtu k lednové makroekonomické predikci odpovídá 1,83 % HDP. Do celkového součtu, který nakonec těsně překonal dvouprocentní hranici, jsou tak započteny i související obranné výdaje z ostatních ministerstev ve výši 0,18 % HDP. Navzdory těmto číslům však vládne v odborných kruzích i na politické scéně nejistota, zda bude tento trend udržitelný, neboť dubnové hodnocení NATO predikuje pro Česko v letošním roce pokles uznatelných výdajů na 1,78 % HDP.
Na financování strategických projektů, mezi které patří zejména letouny F-35 nebo bojové tanky Leopard, směřovalo v loňském roce 18,1 miliardy korun. Celkově se na investice do výzbroje, infrastruktury a informačních technologií vynaložilo 66,6 miliardy korun, což představuje 42,6 % celého obranného rozpočtu. Pokud se na data podíváme optikou metodiky NATO, na hlavní druhy techniky stát vydal 33,3 % celkových obranných výdajů. Pro srovnání lze uvést rok 2024, kdy na obranu směřovalo 2,08 % HDP, ovšem podíl samotné kapitoly ministerstva byl tehdy vyšší a činil 1,99 % HDP.
Rozpor mezi domácím státním závěrečným účtem a hodnocením ze strany Severoatlantické aliance vysvětluje ministr obrany Zůna odlišnými procesy uznávání nákladů. Zatímco český rozpočet operuje se souhrnnými výdaji napříč resorty, NATO hodnotí pouze takzvané jádrové vojenské výdaje a reálné plnění cílů výstavby schopností kolektivní obrany. Ministr Zůna v této souvislosti připustil, že způsob komunikace o procentech byl v minulosti často spíše politický než odborný.
Tato nejednotnost v metodice se projevuje i v aktuálních predikcích pro rok 2026, kde makroekonomická prognóza ministerstva počítá s výdaji 2,14 % HDP, zatímco předběžné odhady NATO hovoří o zmíněných 1,78 %. Alianční partneři přitom od Česka očekávají stabilitu, což bude v kontextu letošních rozpočtových škrtů podle předsedy výboru Josefa Fleka i exministryně Jany Černochové velmi obtížné zajistit.
Situaci v resortu obrany navíc podtrhují personální změny na klíčových postech. Ke konci května po vzájemné dohodě opouští ministerstvo vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Jiří Šedivý, který měl vyjednávání s NATO o podobě rozpočtu na starosti. Šedivý údajně dlouhodobě upozorňoval na to, že aliance může mít s navrženou podobou vykazování českých výdajů problém, což jej dostalo do odborného střetu s premiérem Andrejem Babišem.
Tato nejistota ohledně uznatelnosti výdajů přichází v době, kdy se alianční cíle po summitu v Haagu výrazně zpřísňují. Do roku 2035 by členské státy měly směřovat k výdajům ve výši 5 % HDP, přičemž 3,5 % má tvořit čistě vojenský rozpočet. Pro Českou republiku to znamená nutnost vyjasnit metodiku reportování tak, aby odpovídala mezinárodním pravidlům ještě před nadcházejícím summitem v Ankaře.
