KOMENTÁŘ: ANO a zahraniční politika –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebezpečné výlety do neznáma

Pohled na některé představitele ANO, kteří se náhle a bez varování transformují do role znalců mezinárodní politiky, však není pro slabší povahy. Poslanci jako Radek Vondráček nebo europoslankyně Jaroslava Jermanová se s neotřesitelnou sebejistotou pouštějí do tématu mezinárodní politiky, přestože jejich dosavadní zkušenosti se zahraničními vztahy pravděpodobně příliš nepřesahují rámec cestovních itinerářů rodinných dovolených. Poslanec Vondráček například s vážnou tváří napíše, že slovenský premiér Robert Fico „je ve světové hře“, zatímco česká vláda se podle něj „předhání v primitivním antiamerikanismu“. 

Současná vláda měla zahraniční politiku jako jednu z mála oblastí, kde se mohla spolehnout na stabilní podporu a kde nebyla vystavena vážné kritice. Její orientace byla srozumitelná a konzistentní. Pokud ANO doufalo, že může tento pilíř narušit, zatím spíše jen ukazuje, jak tenký led si pro svůj politický experiment vybralo. 

Zásadní problém jejich přístupu spočívá v tom, že vládu kritizují, aniž by dokázali zformulovat, co vlastně sami chtějí. Kritika pro kritiku může být účinná v domácí politice, kde lze hrát na emoce a obecnou nespokojenost, ale v zahraniční politice je absence jasného postoje spíše projevem slabosti. Pokud tuto taktiku používá zkušený manipulátor, má šanci uspět. V podání různých postav ANO však působí, jemně řečeno, neuvěřitelně. Představa, že by například Radek Vondráček zastupoval Českou republiku lépe, pravděpodobně nenachází podporu ani mezi jeho nejbližšími kolegy, natož u širší veřejnosti.

Šance, že si ANO tímto manévrem získá politické body, není velká. Strana usiluje nejen o voliče, které zahraniční politika příliš nezajímá, ale také o ty, kteří mají proruské sympatie. Současně si však nemůže dovolit odradit ani ty, kteří se jednoznačně identifikují se západem. Snažit se zavděčit oběma těmto skupinám znamená jediné: mluvit mlhavě, nevyslovovat jasné postoje a raději se tomuto tématu pokud možno vyhýbat. ANO má k dispozici desítky jiných způsobů, jak vládu kritizovat – zahraniční politika se mezi ně prostě nehodí.

Je tedy jen otázkou času, kdy se tento nepřirozený zájem ANO o mezinárodní vztahy obrátí proti němu samotnému. Pokud vláda udrží v této oblasti svůj dosavadní kurz, může z této situace nakonec vytěžit více, než by se původně zdálo. Pro kabinet je tedy nejlepší strategií toto téma udržovat při životě, vystupovat v něm sebevědomě a doufat, že jeho rezonance jen tak rychle neodezní. Stejně tak je pravděpodobné, že si Andrej Babiš brzy uvědomí, jak málo může tímto směrem získat a jak mnoho ztratit. Své pěšáky z této fronty pak stáhne dříve, než napáchají příliš mnoho škody.