Století generace padesát plus

V této souvislosti musíme zmínit i „generaci X“, jejíž příslušníci narození v roce 1970 už také slaví padesáté narozeniny. Počátky jejich profesionálního života jsou neodmyslitelně spjaty s počítači, internetem, mobilními telefony a dalšími moderními technologiemi. Na rozdíl od předchozí generace se generace X již tolik nekoncentruje na práci, naopak se více zajímá o sebe, své osobní štěstí a seberealizuje se v různých koníčcích. Současně se u této generaci významně změnilo vnímání sociální role žen, které mnohem více studovaly a vlastnímu rozvoji či budování kariéry dávaly často přednost před založením rodiny. Příslušníci obou zmíněných generací se v České republice zčásti odlišují od příslušníků z vyspělého Západu, neboť na rozdíl od nich se museli vyrovnávat se zánikem komunistické diktatury, obnovou soukromého podnikání a globalizací.

Pojem generace padesát plus se vžil jak české ekonomice, tak v právním řádu se, neboť již osoba starší 50 let se označuje za staršího pracovníka. Evropské orgány jej definují jako osobu ve věkové kategorii 55–64 let, osoby starší 65 let označují za seniory. Řada odborníků však odmítá dělení lidstva na generace, jimž se přisuzují typické, generačně odlišné vlastnosti. Zastávají sice názor, že věkové rozdíly existují, nicméně se neprokázalo, že by se padesátníci obecně odlišovali méně od sedmdesátníků než od třicátníků. Lidé si se stoupajícím věkem nejsou podobnější v rámci nějaké homogenní generace, naopak se stále více prohlubují rozdíly mezi nimi. Experti uznávají existenci „fyzické“ věkové odlišnosti a dopadů věku, ale nenacházejí důvod, proč by padesáté narozeniny měly představovat pomyslnou „hranici“ pro oddělení určité skupiny lidí.

České společnosti nicméně nadále dominuje teorie o generacích, jež se současně těší velké oblibě. Nepochybně se v tom odráží i „věčný“ souboj mezi mládím a stářím. Vždyť již dramatik W. Shakespeare tvrdil, že „mladí jdou vpřed, když staří padají“, a básník J. Seifert napsal, že „mládí touží a stáří vzpomíná“. Přesto si i dnes mnozí podnikatelé a personalisté stále ještě myslí, že dynamický kolektiv musí tvořit chytří, fyzicky silní a krásní mladí lidé, kteří disponují potřebnou flexibilitou při zavádění změn. Také média nadržují ideálu mládí a šíří tzv. demografickou paniku, tedy vykonstruovaný obraz sociální reality, ve které je stárnutí populace prezentováno jako společenská katastrofa. Démonizace stáří může nabýt až podoby tzv. ageismu, který je definován jako „… proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří“.

I z těchto důvodů mají příslušníci generace padesát plus na trhu práce ve srovnání s mladšími adepty znevýhodněné postavení. Dokládají to i údaje Českého statistického úřadu, podle nějž v loňském roce tvořily osoby v kategorii 50-59 let celou čtvrtinu uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce. Podobná situace panuje i v sousedním Německu, kde podle analýzy personální agentury El-Net Group potřebují příslušníci skupiny 55-64 let průměrně 65 týdnů, aby si našli nové místo, tedy o 30 týdnů déle, než je průměr. Znevýhodnění generace padesát plus na trhu práce vyplývá z přetrvávajícího působení mnoha mýtů a smyšlenek, které nám vnucují statický a ustrnulý pohled na starší generaci, jež údajně odmítá změny a negativně zatěžuje společnost a ekonomiku. Dále se jí podsouvá klesající výkonnost, nižší produktivitu, konzervatizmus, pohodlnost, oslabené zdraví, podprůměrné užívání nových technologií a médií. Na základě toho vzniká obraz padesátníků a šedesátníků, kteří již nejsou perspektivní. Odhaduje se, že polovina mladých lidí v České republice je přesvědčena o tom, že starší spoluobčané jsou pomalí, pracují neefektivně, neumějí anglicky, nejsou schopni se naučit něco nového, nevyvíjejí iniciativu a jsou příliš opatrní, nicméně se drží svých pracovních míst a neodcházejí do důchodu, čímž blokují pracovní příležitosti pro mladé.

Nutno uznat, že důraz na rychlé tempo, osvojování si stále nových a nových technologií, procesů a postupů a „neomezená“ pracovní doba nemusí všem padesátníkům vždy vyhovovat. Nicméně mnoho studií jednoznačně prokázalo, že věk a schopnost plnit úkoly spolu nemusejí přímo souviset. Nelze tvrdit, že by příslušníci generace padesát plus byli méně schopní než jejich mladší kolegové. Především však platí, že ve výkonnosti existují obrovské individuální rozdíly. Kdo je ze starších pracovníků tělesně fit a má duševně náročnou práci, dokáže podle poznatků vědců držet krok s mladšími. Padesátníci mohou být stejně tvořiví a inovativní jako mladší zaměstnanci. Navíc u profesí založených na znalostech a zkušenostech se pracovní výkon může díky zkušenostem a schopnostem zvyšovat.

Padesátníci často bývají pevnou oporou týmů, neboť se mohou opřít o vyšší pracovní kvalifikaci, velmi často mají díky svým bohatým životním a pracovním zkušenostem vyzrálejší sociální dovednosti, reálnější úsudek, vyšší nadhled a dokáží se lépe bránit frustracím. Rovněž se dokážou snadněji a rychleji vypořádat se složitými situacemi. Je také prokázáno, že svým firmám projevují loajalitu a na svých pozicích zůstávají o mnoho let déle než mladí absolventi, protože kladou velký důraz na jistotu zaměstnání. Svým pozitivním přístupem, pomocí mladším kolegům, zodpovědností, dodržováním organizačních předpisů a bezpečnostních norem i včasným plněním cílů bývají vzorem, posilují kolektivní etiku zaměstnanců, a tím přispívají k ideálnímu fungování podniku.

Pokud jsou padesátníci v čele týmů, mají u mladších spolupracovníků přirozený respekt. Dle vyjádření jednoho manažera: „Ve vedoucích pozicích je vyšší věk výrazně méně problematický. Šediny u šéfa nebo šéfové znamenají zkušenost.“ Ve výrobních závodech sice nedělají méně chyb než mladší lidé, ale tyto chyby jsou méně závažnější. Jejich větší vyrovnanost a pohoda pramení i z toho, že měli dostatek času, aby si našli zaměstnání, odpovídající jejich znalostem, dovednostem, které je baví. Současně hrají velkou roli zdraví, partnerské vztahy a doba strávená s rodinou.

Vzhledem k tomu, že v současnosti se prodlužuje se délka života, přibývá starších obyvatel, a logicky tedy stárnou i zákazníci. Proto je výhodné zaměstnávat starší pracovníky, kteří firmě pomohou získat zákazníky vlastní generace, neboť stejně smýšlejí a rozumí jejich potřebám. Daří se jim proto zacílit produkty a služby přesně na míru a pomoci udržet stále náročnější zákazníky. S tím koresponduje výrok majitele jedné IT firmy: „Zkušené pracovníky, kteří při jednání se zákazníky vyzařují klid a serióznost, potřebujeme zejména v odbytu a při poradenské činnosti.“

Rovněž není pravda, že u starších pracovníků se v důsledku věku zhoršuje schopnost rychlého řešení problémů, krátkodobá paměť nebo udržení pozornosti. Je prokázáno, že zdraví příslušníci generace padesát plus si zachovávají většinu svých rozumových schopnosti až do důchodového věku a současně jsou schopni vznikající nedostatky úspěšně vyvážit komplexním přístupem k problému, pečlivostí a nadhledem. Mohou sice pracovat pomaleji, ale nedopouštějí se více chyb, a postupují pečlivěji. S tím souvisí i stereotyp, že starší věkové skupiny nevyužívají výdobytků nových technologií. Výzkumy ukazují, že většina z nich bez problému pracuje s internetem, používá mobily i sociální sítě.

Generace padesát plus si během 21. století zcela určitě vylepší pozice na trhu práce, neboť firmy se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Souvisí to s demografickým vývojem, který se ve vyspělých zemích vyznačuje klesajícím počtem novorozenců, stoupajícím počtem seniorů nad 65 let a prodlužováním průměrné délky života. Populace České republiky se řadí k jedné z nejrychleji stárnoucích populací na světě. V jedné z prognóz došli výzkumníci k závěru, že do roku 2050 by mohl počet pracovních sil klesnout až o 40 procent. Zaměstnavatelé budou proto muset co nejvíce využívat práce starších generací, abychom nadále dosahovali hospodářského růstu a zajistili fungování důchodového systému. Uvědomují si to i představitelé Evropské unie, kteří jsou odhodláni řešit výzvy spojené se stárnutím populace prostřednictvím podpory konceptu aktivního stárnutí a uplatnění starších osob na trhu práce. Předchozí strategie, která podporovala odchody do předčasného důchodu za účelem snížení nezaměstnanosti, se ukázala jako zcela nevhodná. Světová zdravotnická organizace se též zabývá aktivním stárnutím a vedle zdraví klade důraz i na důstojný život, nezávislost, účast na společenském a politickém životě a na seberealizaci, a to v souvislosti s respektováním práva starších občanů na rovnost příležitostí a respektováním různorodosti seniorů.

V Evropě jsou starší pracovníci oprávněně považováni za významné sociální a ekonomické zdroje. Jednadvacáté století jim přinese nové možnosti, neboť vše nasvědčuje tomu, že bude stále více výhodnější tyto věkové skupiny zaměstnávat. Zaměstnavatelé si již začínají uvědomovat, že mít příslušníky této generace ve firmách přináší řadu výhod. Tento trend se začíná výrazně projevovat v mnoha západních zemích. Například všechny skandinávské země mají vyšší míru zaměstnanosti a nižší míru nezaměstnanosti lidí nad 50 let, než je běžné v České republice. Také ve Velké Británii se zaměstnanost lidí ve věku nad padesát let výrazně zvýšila během posledních desetiletí, přičemž starší Britové pracují po většinou na částečné úvazky a setrvávají delší období u jednoho zaměstnavatele.

Také v Německu se mnoho firem zbavilo v personalistické činnosti předsudků a stereotypů. Například u společnosti Krah Unternehmensgruppe, světového lídra v oblasti automobilového průmyslu, už dávno zjistili, že uchazeči o zaměstnání ve věkové skupině padesát plus mohou být pro společnost velkým přínosem. Její představitelka prohlásila: „Často přinášejí do podniku nové perspektivy. Jejich kvalifikace a zkušenosti z jiných organizací považujeme za šanci a obohacení.“

Trendem evropských vlád nepochybně bude v příštích desetiletích prodloužení pracovního života, úsilí o přesun lidí čerpajících sociální dávky do zaměstnání, změny důchodové věkové hranice a eliminace věkové diskriminace na pracovišti. Představa, že starší zaměstnanec musí být nepružný a neproduktivní, neodpovídá realitě. Generace padesát plus není jen výrazně zdravější než jejich vrstevníci před dvaceti lety, je také mobilnější, zvědavější a všeobecně i ochotnější se učit. Proto se nadále bude zvyšovat celkový počet těch, kteří jsou za věkovou hranicí padesáti let stále výdělečně činní. V tomto duchu měli dávno pravdu Francouzi, kteří jsou přesvědčeni, že padesátka je jen „mládí staroby“, a že „mládí je třeba prožít. Nezáleží na věku, kdy se rozhodneme, že budeme mladí“.