Česko v souboji o zahraniční experty ztrácí, brzdí nás papírování i legislativa

Výsledkem je, že vyřízení žádosti trvá zhruba půl roku, což pro špičkové kandidáty představuje nepřijatelnou prodlevu. „Filipíny jsou dnes paradoxně digitalizovanější než Česko. I přesto mezi naší kanceláří a ambasádou pořád putují fyzické papíry. Celý proces tak trvá půl roku a špičkový svářeč nebo elektrikář, o kterého se pere celý svět, tak dlouho čekat nebude. Řekne: promiňte, já potřebuji vydělávat, pojedu jinam,“ vysvětluje Jana Míčková Sladká, zakladatelka společnosti GrapeCare.

Tato neefektivita vede k přímým ekonomickým ztrátám. Česko v boji o talenty nekonkuruje pouze zemím EU, jako je Polsko či Litva, ale i globálním hráčům typu Japonska či Spojených arabských emirátů. V důsledku dlouhého čekání přichází česká ekonomika o 15 % těch nejlepších kandidátů, kteří raději přijmou nabídku v zahraničí. „Zhruba 15 procent úplně nejlepších kandidátů nám během půlročního čekání odejde jinam. Nejčastěji do Německa, Litvy, Lotyšska, Polska, ale také do Jižní Koreje, Japonska a Emirátů. Jsou to přesně ti lidé, které česká ekonomika nejvíc potřebuje. Nepotřebujeme jen ruce a nohy, potřebujeme kvalifikované profesionály a ti na pomalý stát bohužel nečekají,“ doplňuje Míčková Sladká.

Situace je kritická zejména v průmyslových odvětvích, kde probíhá generační výměna a za odcházející experty chybí náhrada. Zatímco například Polsko zvládá náborový proces za dva až tři měsíce a Německo díky novému portálu výrazně zkrátilo lhůty pro vydávání víz, české legislativní nastavení zůstává neflexibilní. Zásadní překážkou není jen absence digitalizace, ale i fakt, že zahraniční pracovník nesmí nastoupit do zaměstnání dříve, než jsou vyřízeny veškeré administrativní náležitosti. V okolních zemích přitom standardně funguje možnost nástupu do pracovního procesu s následným dořešením zbývajících formalit.

Připravovaný vládní systém ICAS, který má digitalizaci přinést, podle odborníků nedokáže okamžitě napravit nabranou ztrátu, neboť jeho plný efekt se očekává až v roce 2027. Kromě technologického zpoždění navíc hrozí, že bez systémové změny v pravidlech pro nástup pracovníků zůstane Česko v mezinárodní konkurenci i nadále pozadu. „Systém ICAS je krok správným směrem, ale nedělejme si iluze, že tím sousedy doženeme. Startuje s několikaletým zpožděním za Polskem i Německem a reálné zrychlení přijde nejdřív v roce 2027. To už budou ostatní zase o krok dál. A hlavně digitalizace sama o sobě nevyřeší to, že u nás pracovník nesmí nastoupit, dokud není vyřízené úplně všechno. Bez téhle změny budeme pořád poslední v řadě,“ uzavírá Jana Míčková Sladká.