Osm střel, dvojnásobný dosah: IRIS-T SLM/X míří výš i dál

Smíšená konfigurace munice v rámci jedné palebné jednotky

Architektura systému umožňuje kombinovat různé typy řízených střel v rámci jednoho odpalovače. Možné jsou například konfigurace čtyř střel SLM a čtyř SLX, případně jiný poměr při zachování celkového počtu osmi kusů.

Z hlediska koncepce jde o zachování jednotného odpalovacího zařízení a palebné jednotky, přičemž změna dosahových parametrů je řešena volbou konkrétní střely, nikoli nasazením odlišné techniky. Tento přístup má zvýšit variabilitu nasazení bez zásahu do struktury systému velení a řízení.

Parametry střel SLM a SLX

Podle zveřejněných údajů dosahuje vyvíjená střela IRIS-T SLX maximálního dosahu až 100 kilometrů, přičemž efektivní dálka ničení je uváděna kolem 80 kilometrů. Výškový dosah má činit až 30 kilometrů.

Střela IRIS-T SLM je spojována s maximálním dosahem přibližně 60 kilometrů, efektivní dálkou ničení kolem 40 kilometrů a výškovým dosahem do 20 kilometrů.

SLX je koncipována tak, aby byla integrována do stávajících odpalovačů a palebných jednotek SLM bez nutnosti úprav radarových prostředků či systému velení a řízení.

Navádění a pohonná jednotka

IRIS-T SLX využívá dvourežimovou naváděcí hlavici kombinující infračervené pasivní navádění a radiolokační navádění v pásmu rádiových frekvencí. Pohonný systém tvoří dvoupulzní raketový motor na tuhé pohonné látky, který umožňuje prodloužení kinematického dosahu a zlepšení manévrovacích schopností ve finální fázi přiblížení k cíli.

Systém je určen k ničení širokého spektra vzdušných cílů, včetně řízených střel s plochou dráhou letu, pilotovaných letounů, bezpilotních prostředků.

Začlenění do vícevrstvé PVO

Integrace střel SLX do smíšených konfigurací má posílit vícevrstvou protivzdušnou obranu v segmentu mezi systémy středního dosahu a prostředky dlouhého dosahu, jakým je například MIM-104 Patriot. Rodina IRIS-T přitom zahrnuje několik variant pokrývajících pásmo od krátkého po střední dosah, přičemž koncept SLM/X rozšiřuje jejich schopnosti v rámci stávající architektury bez nutnosti zavádět samostatný systém určený výhradně pro kategorii prodlouženého dosahu.