Další Su-34 pro ruskou armádu. Dodávky běží, sestřely neustávají

UAC a Rostec potvrdily pokračující dodávky

Podle sdělení Rostecu z 6. listopadu United Aircraft Corporation (UAC) předala další sérii stíhacích bombardérů Su-34 ministerstvu obrany. Oznámení, které převzala zahraniční média, je prezentováno jako pokračování pravidelných dodávek a dokládá stabilní výrobní tempo.

V tiskové zprávě státní korporace se uvádí, že Su-34 se stal jedním ze symbolů úderné síly ruského frontového letectva. Letoun je podle vyjádření výrobců „považován za spolehlivý, s velkým doletem a širokou škálou výzbroje, od klasických pum až po přesně naváděné střely“. Rostec doplnil, že tento typ se v bojových podmínkách opakovaně osvědčil jako „pracovní kůň“ schopný současně zasahovat vzdušné cíle a přesně útočit na dobře chráněnou infrastrukturu na značné vzdálenosti od základny. Výrobci podle společnosti „plně chápou význam tohoto letounu na bojišti a usilují o zajištění pravidelných dodávek v souladu s obranným plánem“.

Generální ředitel UAC Vadim Badekha uvedl, že zaměstnanci výrobních závodů udržují vysoké tempo produkce, aby byly dodrženy stanovené termíny. Podle něj konstruktéři ze Suchojova konstrukčního byra pokračují v modernizaci systémů letounu na základě zkušeností z jejich nasazení během „speciální vojenské operace“ (vojenské agrese Ruské Federace vůči Ukrajině pozn. red.). Tyto úpravy mají podle Badekhy zvýšit efektivitu Su-34 při současných i budoucích misích.

Nasazení a ztráty typu Su-34

Podle informací výrobce je Su-34 určen k ničení pozemních, hladinových i vzdušných cílů, včetně infrastruktury chráněné prostředky protivzdušné obrany, a to na velké vzdálenosti od domácích letišť. Letoun může zároveň plnit průzkumné úkoly a podporovat frontové operace, v nichž Rusko nadále sází na letecké údery proti ukrajinským pozicím a zásobovacím trasám.

Nezávislí analytici však upozorňují, že ruské letectvo v posledních měsících utrpělo v tomto typu výrazné ztráty. Otevřeně dostupná data shromážděná skupinou Oryx, která dokumentuje vizuálně potvrzené ztráty, uvádějí nejméně 41 zničených nebo těžce poškozených letounů Su-34. Údaje vycházejí z fotografických a videozáznamů poškozených strojů a skutečný počet může být vyšší, neboť nezahrnuje případy bez obrazového důkazu.

Technické a konstrukční charakteristiky

Su-34 vychází z konstrukce stíhacího letounu Su-27, ale má přepracovaný trup s dvoumístným kokpitem, kde pilot a operátor zbraňových systémů sedí vedle sebe. Letoun pohánějí dva proudové motory Lyulka AL-31FM1 s tahem přibližně 13,5 tuny každý. Maximální rychlost stroje dosahuje okolo 1 900 kilometrů za hodinu a běžná cestovní rychlost se pohybuje kolem 1 400 kilometrů za hodinu. Podle údajů výrobce činí přeletový dolet přibližně 4 000 až 4 250 kilometrů, přičemž akční rádius s přídavnými nádržemi dosahuje zhruba 1 700 kilometrů. Maximální bojové zatížení je podle oficiálních údajů přibližně 8 000 kilogramů výzbroje, což umožňuje nesení široké palety konvenčních pum i přesně naváděných střel.

Avionika zahrnuje víceúčelový radar Leninets Sh141/B-004 s režimy pro sledování terénu a vyhýbání se překážkám, systém elektronického boje Khibiny, komplex pro pasivní detekci radiolokačních signálů Pastel, obranný rušič Sorbciya-S a laserově-televizní zaměřovací stanici Platan. Modernizované verze Su-34M, označované také jako standard NVO, umožňují integraci univerzálních průzkumných kontejnerů „Sych“, včetně variant pro elektro-optický, radiotechnický a radarový průzkum.

Rozměrově letoun dosahuje délky přibližně 25,5 metru, rozpětí křídel 14,7 metru a výšky 6,2 metru. Maximální vzletová hmotnost činí přibližně 38 tun. Kombinace těchto parametrů a výbavy umožňuje provádět údery na velké vzdálenosti z ruského území, aniž by stroj musel vstupovat do zóny aktivní protivzdušné obrany.

Kontext a výhled

Rostec i UAC v komunikaci zdůrazňují kontinuitu výroby a její význam pro zachování úderných schopností ruského letectva. Tempo dodávek je třeba vnímat i ve světle potvrzených ztrát, které oslabují celkový počet provozuschopných strojů. Sledování poměru mezi výrobou a ztrátami tak zůstává klíčové pro odhad skutečné udržitelnosti ruských vzdušných operací.