Pátek 5. 6. 2026 | Svátek má Dobroslav
Evropská komise tento týden představila balíček technologické suverenity, čtyři iniciativy pokrývající čipy, cloud, umělou inteligenci a open source. Mediálně se z toho rychle stalo téma geopolitiky: odliv stovek miliard eur ročně, závislost na mimoevropských dodavatelích, dosah zahraničního práva. To všechno jsou legitimní makroekonomické a strategické argumenty. Já bych ale rád přispěl jiným pohledem. Pohledem člověka, který cloud a podporu k němu provozuje každý den, nejen o nich čte v důvodové zprávě.
Protože o výhodách lokálního a regionálního cloudu nemluvíme v branži teprve od chvíle, kdy se z datové suverenity stalo politické téma. Mluvíme o nich roky. A naše argumenty nikdy nebyly primárně politické, byly provozní, technické a ekonomické. To je rozdíl, který se v současné debatě trochu ztrácí a stojí za to ho připomenout.
Když je infrastruktura a tým, který ji spravuje, fyzicky a organizačně blízko zákazníkovi, mění to celou ekonomiku provozu. Latence (rychlost odezvy systémů) k uživateli je nižší. Reakce na incident se počítá v minutách, ne v časových pásmech a frontách globálního supportu. Zákazník v Česku zvedne telefon a na druhé straně je člověk, který rozumí jeho prostředí, jeho jazyku, jeho legislativnímu rámci a často i konkrétní historii jeho systému.
To není marketingová fráze. Je to každodenní rozdíl mezi „vyřešeno do oběda" a „čekáme na odpověď z jiného kontinentu, kde právě začíná víkend". Kdo někdy řešil produkční výpadek ve tři ráno, ví přesně, o čem mluvím. Tahle blízkost jak datová, jazyková, časová, právní, je sama o sobě konkurenční výhoda. Funguje nezávisle na tom, jaká legislativa zrovna vzniká a kdo ji předkládá.
Proto mi logika balíčku v zásadě dává smysl, i když si počkám na finální text. Priorita by podle mě měla být jasná a férová: nejdřív podpora domácího trhu, pak širšího evropského. Ne z principu uzavřenosti, ale proto, že blízkost je měřitelná hodnota, kterou zákazník reálně pocítí na kvalitě a rychlosti služby.
Je důležité říct, co technologická suverenita není. Není to izolace ani vykázání velkých globálních hráčů. Sami předkladatelé to opakovaně zdůrazňují. A je to rozumné. Velcí poskytovatelé z evropského trhu vyloučeni nejsou. Cesta k nejcitlivějším datům veřejného sektoru, zdravotnictví nebo financí ale nově povede přes struktury, které splňují provozní a jurisdikční požadavky na území EU. Pro řadu z nich to znamená evropské dceřiné společnosti, suverénní regiony nebo společné podniky s lokálními partnery.
To je podle mě zdravé nastavení. Globální technologičtí lídři jsou a zůstanou klíčovými partnery i dodavateli, spolupráce s nimi je pro evropský trh přínosem, ne hrozbou. Cílem není je nahradit, ale zajistit, aby u jasně definovaných kategorií dat existovala kontrola nad tím, kde se zpracovávají a podle jakých pravidel. To je legitimní provozní a bezpečnostní požadavek, ne projev nepřátelství vůči komukoli.
Pro evropské i české poskytovatele se tím otevírá prostor. Ale, a to zdůrazňuji, jen tehdy, pokud dokážeme nově vzniklou poptávku skutečně saturovat. Mandatorní suverénní hosting vytvoří trh jen pro toho, kdo má kapacitu, certifikace a hlavně provozní vyspělost ho obsloužit. To není dárek, to je příležitost, kterou je třeba si zasloužit kvalitou a nabídkou služeb.
Z pohledu bezpečnosti je tu jeden princip, který platí bez ohledu na regulaci: kontrolu nad daty má v posledku ten, kdo drží klíče, spravuje infrastrukturu a podléhá danému právnímu řádu. Čím transparentnější a bližší je tento řetězec, tím lépe se řídí riziko. Není to o nedůvěře k jednomu konkrétnímu hráči, je to o základní „hygieně“ řízení rizik, kterou by měl uplatňovat každý zodpovědný provozovatel.
Certifikační logika balíčku tj. rozšíření stávajících evropských standardů o nejvyšší stupeň pro nejcitlivější data tuto úvahu jen formalizuje. A osobně vítám, že se poprvé jasně pojmenovává i role open source. Po incidentech posledních let je zřejmé, že kritické komponenty, na kterých stojí prakticky celý digitální svět, potřebují udržitelnou a transparentní péči, ne pouze nárazové granty. To je téma, které dlouhodobě podceňujeme.
Mám ale jednu obavu, kterou bych rád dostal do širší debaty, protože se v balíčku zatím řeší méně než by si zasloužila. Umělá inteligence se pro obrovskou část uživatelů, od studentů po profesionály, stala primárním zdrojem informací a inspirace. Tím, čím býval vyhledávač nebo encyklopedie. Lidé se jí ptají, učí se z ní, staví na jejích odpovědích rozhodnutí.
A právě proto považuji za zásadní, aby AI zůstala apolitická a dostupná. Datovou suverenitu nad citlivými daty ano, jednoznačně. Ale nesmí se z ní stát záminka k roztříštění přístupu k nástrojům podle hranic nebo k jejich ideologickému filtrování. Suverenita infrastruktury a otevřenost přístupu k informacím nejsou v rozporu, naopak by se měly doplňovat. Pokud bychom ve jménu kontroly nad daty omezili dostupnost a neutralitu nástrojů, kterými dnes lidé poznávají svět, vyřešili bychom jeden problém a vytvořili horší. Tohle bychom měli hlídat stejně bedlivě jako to, kde leží naše databáze.
Balíček je zatím rámec s ambiciózními cíli,ztrojnásobit kapacitu evropských datacenter, sjednotit roztříštěné národní povolovací režimy, atd. Jak silný nakonec bude, se ukáže až ve finálním textu a hlavně v ochotě reálně investovat do schopnosti provozovat a rozvíjet. Mezi ambicí a provedením je v téhle oblasti tradičně velká vzdálenost.
Z mého pohledu praktika je ale směr správný a hlavně není revoluční. Jen pojmenovává to, co dobří provozovatelé dělají dávno: data blízko uživateli, podpora v jeho jazyce a čase, jasná odpovědnost za to, kdo drží klíče. Že to teď dostává i regulatorní rámec, beru jako potvrzení, že jsme posledních pár let neargumentovali do prázdna. A že lokální a regionální cloud nebyl módní vlna, ale racionální volba — technická, bezpečnostní i ekonomická.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
