KOMENTÁŘ: Splácíme letitý dluh chybějící akumulace. Ale opět hezky „po Česku“

Více než čtyři roky. Tak dlouho nabralo zpoždění uzákonění akumulace energie a flexibility, na které mělo Česko původně prostor do ledna 2021. Nejzazší možný termín stanovený Evropskou komisí pro příslušnou transpozici evropské směrnice se dodržet nepodařilo, a tak až hrozba miliardových sankcí, pozastavení vyplácení evropských prostředků a do toho dlouhodobé úsilí sektoru o uzákonění daly věci do pohybu. Konečně jsme se tak vyrovnali sousedním zemím, které nástroje moderní energetiky už roky využívají. O západních státech ani nemluvě.

Novela zákona zavedla kromě samotné akumulace také možnost připojovat samostatně stojící bateriová úložiště. Do této doby mohla být provozována pouze v kombinaci s výrobním zdrojem nebo v rámci v rámci spotřebního komplexu, což jejich využití značně limitovalo. Právě o výstavbu a připojení tohoto typu bateriových systémů je dnes naprosto enormní zájem – mnohonásobně překonávající původní odhady a také možnosti kapacit. Dle posledních listopadových údajů distribučních společností přesahují žádosti o připojení hranici 100 GW výkonu, což znamená, že kapacita těchto projektů bude ještě mnohem vyšší.

Bylo by mylné si myslet, že všechny projekty z toho obrovského balíku žádostí o připojení budou zrealizovány. Jednak tomu brání omezená kapacita, jednak velkou část tvoří spekulativní žádosti. Často jde o investory, kteří v energetice nikdy nepodnikali, a nyní se s vidinou snadného zbohatnutí vrhají do akumulace. Jednou z jejich praktik je například podávání velkého množství žádostí napříč územím distribuce s vidinou, že to „někde vyjde“. Většinou ale tyto „kobercové nálety“ končí zamítnutím a výsledkem tak je pouze blokace a přehlcení distribučních společností. Účinnou pákou na tyto praktiky by měla do budoucna být nevratná kauce za rezervaci připojení, kterou zavádí novela Lex Plyn.

Stejně tak by noví investoři neměli spoléhat, že jim rychlou finanční návratnost zajistí poskytování služeb výkonové rovnováhy (SVR). Jak dlouhodobě upozorňuji, tyto kapacity, které ČEPS poptává k vyrovnávání rozdílů mezi výrobou a spotřebou elektřiny, budou již za několik měsíců naplněny. U kladné regulace, tedy poskytování energie do sítě, je strop zhruba 900 MW. U záporné regulace, kdy bateriová úložiště umožňují odebírat přebytečnou energii, je limit okolo 350 MW.

Na první pohled je tak zjevné, že počet žádostí dalekosáhle překonává potřeby podpůrných služeb. Primární cestou byznysových strategií provozovatelů úložišť by tak měla být obchodní flexibilita – denní fungování na běžném trhu s elektřinou. Na optimalizaci obchodování a efektivní monetizaci provozu úložišť se specializují agregátoři flexibility, jejichž role bude v dalších letech nezastupitelná.

Také ostatní země, kde dochází k překotnému boomu velkokapacitních bateriových úložišť, se potýkají s podobnými fenomény, jako je například velký zájem o SVR. Přirozeně by ale v našich podmínkách bylo jednodušší, kdyby se zájem o rozvoj bateriových úložišť úměrně rozložil v průběhu doby. Proto jsme o zavedení příslušné legislativy usilovali posledních osm let. Současná situace je tedy důsledkem dlouhodobého opomíjení segmentu, a to nás v tuto chvíli dobíhá. Přesto věřím, že máme na to, abychom se popasovali i s těmi výzvami, které nás čekají, a zajistili udržitelný rozvoj obnovitelných zdrojů.